středa 18. dubna 2012

La Chezal

Nejmenší územní jednotka ve Francii je složena ze tří domů na venkově. A Mélissin dům je jedním z těch tří, co tvoří la Chezal. Samozřejmě to pro ní muselo být obtížné jezdit do školy autobusem. Ale ten klid, ticho, krásná příroda ,ještě krásnější interiér jejího domu a  Bamboo jsou prostě balzámem na duši :)
Dívaly jsme se na fotky z dětství, poslouchaly africkou francouzštinu , jedly kuře na curry a já ochutnala nejznámější sýr kraje Auvergne, který se jmenuje St. Nectaire. Ale já stejně dávám přednost tomu kozímu :)
Bamboo a můj notebook. Vůbec mi nevadilo, že jsem neměla přístup k internetu.





Mélissina maminka dříve sbírala plyšové medvídky.  Mají jich opravdu hodně.


jídelna mých snů
kuchyně mých snů

obývák mých snů



Celkově jsem si připadala krásně jako když mi bylo patnáct a poprvé jsem navštívila Kájiny Mokřiny


Je hezký najít si tu opravdu skvělou kamarádku :)
Merci pour tous Mél :*

úterý 17. dubna 2012

C'était trop cool

à Clermont Ferrand.

A ani upršené a smutné počasí mi nezkazilo náladu, protože všichni ti milý přátelé od Mélissy by mě ani nenechali. S Lolou jsme nadávaly na práci au-pair, zpívali si Song for Jedi, jedli kebab s tortillama a bylo to úžasný! Chci být studentem ve Francii! A jednou budu prostě!
po tříapůlhodinové cestě se člověk opije snadno ;) s Lolou a Mélissou
Clérmontu se také říká Černé město, protože hostorické centrum je plné staveb s vyvřelé lávy, která se tu dříva používala jako stavební materiál. Protože město je obklopené osmi (teď již) nečinnými sopkami ;)
Uličky mi připomínaly atmosféru Harryho Pottera. Ale žádný obchod s kouzelnickými hůlkami jsem nenašla :D Tampis.
Socha Vércingetorixe na hlavní náměstí (kde se připravovala stage pro příjezd jednoho ze žhavých kandidátů příštího framcouzského prezidenta - Hollanda). Jinak Vércingetorix porazil Julia Caesara a tím skončilálo válčení.... teda jen pro nějaký čas že..

Tenhle dům mě strašně zaujal ...
... a pak mě ještě víc zaujal sushi shop ;)

Příště pokračujeme v krásném La Chezal. Nádherný dům mé drahé Melissy a ještě nádhernější příroda.

úterý 3. dubna 2012

Miam n.2

Tenhle článek připravuji už dlouho, ač je naprosto triviální. Otevřela jsem kuchařku co má moje rodinka doma a vyfotila jsem jídla, která bych si s chutí dala a pak nějaké perličky, co mi připomněly dětství. Bohužel Sandrine z této kuchařky nevaří a v zimě nám dávala spíše polotovary jako hotový cordon bleu, nugety nebo sýrový ravioly, takže žádná dietka. Ale naštěstí přišlo jaro a my začali jíst spoustu zeleniny za což jsem strašně ráda.
Začínáme:

pondělí 2. dubna 2012

Mám ráda měsíc, který je mým posledním

1. 4. 2012 aneb půl roku v Montpellier
Můj poslední měsíc si hodlám užít. Začala jsem už včera. S Julií. Zadarmo v musée Fabres, kde jsem byla už potřetí, ale tentokrát jsme objevily sály, kde jsme ještě nikdy nebyly. Cha. Plus expozice sprostých sošek v Dalíovském stylu rozestavěných v pozadí královských komnat. Cool. Následně návštěva kina, které je mnohem levnější, filmy jsou v něm převážně s titulkama a hlavně jsou to zajímavé filmy, ne francouzsky předabované americké sra.... (excusez-moi). No a my jsme ani ty francouzské titulky nepotřebovaly, protože jsem si vybraly český film Alois Nebel, který mě uchvátil i nudil zároveň. Strašně se mi líbil ten způsob animace a ráda jsem se dívala na pražské hlavní nádraží, kterén jsem už půl roku neviděla. Ovšem ten příběh a to, jak se celý film táhl mě trošku nudilo a Julie vedle mě chvílemi pospávala :D Ale co. Chtěla jsem ten film vidět už když jsem byla v Čechách a viděla jsem ho Francii. A pak jsme zašly na skvělý sushi do SushiShopu. Měly jsme plateux classic rolls. A pak jsem šla domů. Tam se mě pokoušel Lucas naštvat kecama o tom, že to je hrozně divný, že ve Francii vubec někdo může vidět českej film. A Alix se k němu přidala. Tak jsem zalezla do pokoje a psala si s maminkou. Už půl roku jsem ji neviděla na živo. Skype je geniální, ale pohled z očí do očí nenahradí.