pondělí 26. března 2012

Hororový víkend

Koukněte na ty krásný jahody! Nejen, že jsou pojmenované po mojí babičce (jmenuje se Jaroslava, ale přátelé jí taky občas říkají Jara). Byly moc dobrý, ale opravdu bych dala přednost vychutnat si je samotné než s tunou cukru a se šlehačkou. Ale co mám dělat, u večeře se prostě nedá vzdorovat a lepší je nevyčnívat. Tím se vyhnete zbytečným dětským otázkám, proč ty to jíš jinak než my.. atd. atd.


Tím se volně dostávám k naší jedenáctileté slečince, která v mém příběhu au-pair hraje roli zápornou. 


Když jsem si v pátek myslela, že odpoledne v butiku pro mne bude odpočinkové, netušila jsem, že hned po škole za mnou přileze a bude tam se mnou až do konce. Ze začátku  začala opakovat svoje fráze "chci tohle a tohle a tohle a určitě to budu mít" nebo "maminka by mi měla říct o všech věcech , které chce koupit, protože já mám ten nejlepší vkus a třeba tahle kabelka je hrozná".


Poté jí přestalo bavit toto téma a zaměřila se na mě a na to, že bych se měla naučit "clacher". To znamená, že jakmile si ze mě všichni dělají legraci (myslím hlavně ji a Lucase), měla bych jim umět vtipně, pohotově a dost drsně odpovědět. Za prvé = nejsem tenhle typ. Za druhé = narozdíl od nich mi to přijde ubohý pořád se jen napadat, jim to přijde jako náramná sranda. Za třetí = dělat si každý den ze mě srandu jenom kvůli tomu, že jsem měla problém, kvůli kterému jsem často trávila čas na záchodě, mi přišlo vtipné asi tak první hodinu. Ty další hodiny a dny mi to přišlo ubohé, protože spolu s uklízením a staráním se o děti tenhle problém není zrovna jednoduchý.


Naštěstí jsem si v pátek v butiku alespoň vydělala 25 euro (které mi Sandrine ještě nedala a začíná mě to docela štvát) a poté jsem od půl osmé šla hlídat děti od kamarádky Sandrine Nataši, která se svým manželem šla na oslavu k Sandrine, která pořádala oslavu Gillových narozenin.


Popravdě, já byla ráda, že jsem vypadla. Akorát se vrátili až v jednu ráno, takže já jsem šla spát v půl druhé a vstávala v osm ráno kvůli Alix, která mě přemluvila ať s ní zůstanu. Tak jsme koukaly chvíli na film, ale pořád u toho kecala. Pak jsme obhlížely pooslavovej nepořádek na stole, byl tam zbytek slaného koláče s rajčátky, kozím sýrem a cuketou. Tak jsem přeposlední kousek ochutnala a byl fakt dobrej.
Pak se strhla hádka, protože Alix si chtěla jít koupit umělý nehty aby si je mohla nalepit až půjde do kina a hnala mě ať se rychle oblíknu. No Lucas to viděl, tak na ní začal řvát, že to je nemožný, abych se kvůli ní musela hnát oblíkat a tak a že jestli si půjde koupit ty nehty, tak že s ní nejde. Tak chvíli myslela, že nejde a brečela. Nakonec ale v půl druhé šla. Ale pak se to stejně zkomplikovalo, protože tam šlo devět jejích kamarádek a Lucas a samozřejmě, že je tam nepustili, protože na film La Dame En Noir jsou přece jen malý. Takže všechny přišly k nám domů , řvaly a byly nezkrotitelný. Prostě deset Alix pohromadě. 

Naštěstí asi po hodině odešly. Zůstala s námi jenom Capucine. Moc milá kamarádka, co chodí s Alix do třídy. Myslela si, že jsem se narodila ve Francii a jenom kvůli tomu, že jsem dlouho žila v ČR mám přízvuk. Což mě hrozně potěšilo, protože to znamená, že už asi mluvím opravdu dobře. No a Alix zase hodila ten její obličej, jak si mohla "proboha" myslet, že někdo jako já je z Francie. Prostě opravdu milá na mě je...Mimochodem v butiku si jeden pán myslel, že mám přízvuk z Bretagne a já mu musela říct, že mám přízvuk, protože nejsem francouzka. Fajn ne?

Večer jsem byla sice unavená jako blázen, ale měla jsem možnost jít ven, tak jsem ji využila a šla s Julií na sushi a pak ještě na kir cassis. Otravovali nás ošklivý arabský francouzi a my si to nenechaly líbit. 

A neděle byla děsná. Měla jsem depresi z toho jak je teplo a já nemám nic na sebe. Z toho, že už se mi nesktuečně stýská, protože bez přestávky je ten pobyt opravdu moc dlouhej. Ale dneska už je to zase lepší, protože jsem si uvědomila, že ještě jenom jeden (nejspíš hrozný) víkend s dětma a pak už jen 5 pracovních dnů a pak jedou na deset dní pryč a já mám leháááááááro ;)

Fotka rodinky s příjmením Chaha, kde jsem hlídala čtyřletou Rose a desetiletého Nino
v jejich bytě všude najdete něco růžového, protože Rose (rose je francouzsky růžová) jí nadevše miluhe (viz. bačkůrky)
růžové princeznovské puzzle
zrcadlení
kočka, co se nechtěla koukat do objektivu
kanape, na kterém jsem jim málem usnula (po shlédnutí novejch upírů a Emmy)
Od zítřka už jen 35 dní, to už celkem ujde :)

5 komentářů:

  1. 11, to je ten nejhorsi vek... ale zvladas to skvele, ten mesic uz ti utece :) myslim, ze si pak vysky budes vazit jako nikdo po tomhle... :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jojo, už jenom 35 dní a přijdou rok očekávaný SPRÁVNÝ pomaturitní prázdniny s vědomím, že jdu na vysokou ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Drzim palce a preju hodne sil, obdivuju tve nervy, 11letou slecnu bych teda horko tezko vystavala, ale uprimne, jak se znam bych ji neumela spravne zpacifikovat.
    Libi se mi princeznovske puzzle:)

    OdpovědětVymazat