úterý 21. února 2012

Už nejsem v butiku

Ale byla jsem tam tři dny. A chtěla jsem Vám otamtud napsat krásnej článek, jak mě to tam baví a jak jsem si užívala psaní cen na cedulky, který jsem potom připevňovala na nový modely a ty jsem pak aranžovala na podstavce a tak...A taky jak mě Sandrine požádala zavolat do ČESKÉ firmy Jablonex Preciosa a dojednat objednání "ohňových perel", ze kterých pak její sestra Catherine bude tvořit další šperky do butiku.


 moje tyrskysové favoritky! (kabelka a šála)
Nicméně mě přepadla taková chřipka a bylo mi tak špatně, že jsem tam poslední den (v sobotu) už jenom tiše umírala a vzdychala mamce na skypu, jak je mi blbě. Navíc jsem věděla, že až v sedm večer zavřu a přijdu domů, bude tam Lucas s jedním (se dvěma, třemi atd.) ze svých kamarádů a já rozhodně nebudu mít tak potřebný duševní klid pro uzdravování se.
Tak jsem se rozhodla zajít večer k Mélisse a Johnatanovi. Koupila jsem cherry rajčátka a čerstvej sýr tartare. Byli moc rádi, společně jsme si každej dali jeden toustovej chleba a dva suchary namazaný sýrem, přikusovali rajčátka a pili bílý Chardonnay. Hráli jsme u toho karetní hru s názvem "díra do prdele" a já pořád vyhrávala, byla jsem král a Johnatan byl pořád díra do prdele a roztomile se vztekal. Taky mi ukázal svůj book s krásnýma kresbama budov, krajiny a zajímavých zátiší. Pomlouvali jsme moje vypečený dětičky, co hlídám a celkovej způsob žití tý mojí rodinky, která mě často neskutečně štve a jak se znám, tak mi stejně bude chybět.
Kolem jedenáctý jsme se rozhodli kouknout na film Americká krása, kterej jsem nikdy předtím neviděla, ale už jsem si ho několikrát chtěla stáhnout, protože o něm všude píšou, že je skvělej. Měli pravdu. Podívejte se na něj taky.

Mélissa mě pak ještě zvala na tajine(tradiční marocký jídlo), na kterej byli s Johnatannem pozvaný sousedem, kterej pracuje v rychlým občerstvení s kebabem. Problém byl, že ten soused končí v práci dost pozdě a tak jim řekl, aby přišli v jednu ráno. :D
Mě u filmu začala být hrozná zima (předtím mi zase bylo  hrozný teplo) a tak jsem pozvání odmítla a kolem půl jedný šla domů. Cesta to byla děsná, klepala jsem se a když jsem došla domů, tam Lucas s kamarádem, oba v žertovné náladě. Mě bylo dost špatně, tak jsem se běžela osprchovat horkou vodou, no měla jsem úplně modrou pusu a namodralý prsty u nohou ...fuj. Pak jsem si šla udělat dva tousty s máslem a medem, protože nevím, ale tohle jídlo jím, když je mi na umření :D No Lucas zas něco kecal, dělali si srandu z mýho akcentu a prostě já naštvaně odešla, snědla jsem ty svoje "tartines" a usnula....
A ráno v neděli mi bylo neskutečně špatně, tak jsem od té doby do dnešního poledne ležela, pila čaj s citronem a medem, poslouchala Moulin Rouge a znovuobjevila lásku k Ewanu McGregorovi, taky jsem omalovávala omalovánky(za to se mi fakt nesmějte, já tohle dělala vždycky když jsem byla nemocná v dětsví, tak jsem se trochu vrátila v čase ;))

A dneska jsem už zase luxovala a bojim se, že budu zase znova nemocná... stejně jako minulej týden. A zítra přijíždějí děti.. mon dieu.

5 komentářů:

  1. Drzim palce, aby te chripka znova neprepadla a deti aby nezlobily a aby ti to tam utikalo :) A je super, ze zas pises (a fotis:)

    OdpovědětVymazat
  2. čím te rodinka stve? :-O

    OdpovědětVymazat
  3. jo jak pises o aupair (vyzdimane mlade holky), je to dobra priprava na rodinu...clovek se citi vyzdimany dost casto, akorat je to snazsi tim, ze deti jsou jeho vlastni. Pro me bylo prvni miminko+domacnost k tomu fakt sila...

    drz se Zori

    OdpovědětVymazat
  4. jsou to pekné věci ale musím říct fuj preciosa! (znám jak to tam chodí když dělník a oni tě nutěj čuchat ty výpary chemické a.. no hlavně že mám mobil vyráběný v číně)... lásku k McGragorovi má snad každá správná holka :)

    OdpovědětVymazat
  5. určitě nejsem jediná, která by si ráda početla o francouzských chlapcích, hmm? :-) Jinak pěkný článek jako vždycky ;) Sára

    OdpovědětVymazat