pátek 17. února 2012

Cédric a jeho kamarádka Melissa ...

... která je mojí kamarádkou. Poznala jsem ji přes svoji jinou kamarádku Margaux, o které asi nevíte, že jí znám.  Takže nová informace, hehe.
Ale vraťme se k Melisse. Pozvala mě do baru, kde byl večer v převlecích. Neměly jsme převleky, mrzlo a v baru bylo lidí pomálu. Předtím jsme u Melissy vypily láhev červeného a snědly suchary s kozím sýrem, přivítali Caro a Pierrika (nevím jak se to píše, achjo) a šli jsme do "převlek baru",  kde už na nás čekal Cédric a jeho kamarádka.

Cédric je krásnej francouz s krátkými hnědými vlasy, světlou pletí, nekonečně dlouhýma řasama a poslední věcí, kterou potřebujete vědět je to, že je gay! Kurňa! A když jsme se spolu bavili a já si stěžovala na svůj strašnej přízvuk, tak mi řekl, že mám krásnej přízvuk a že by ho chtěl mít taky. A studuje na právnické fakultě zvláštní kriminální případy a vyprávěl mi o vrahovi, který zabíjel děti a jejich rodičům posílal dopisy, ve kterých vyprávěl, jak děti jedl a s čím si je dával. Fuj.. Ale jak jsem byla trochu ovíněná, omojitovaná a opivovaná, pomyslela jsem si, že po au-pair zkušenosti bych ty děti taky nejradši snědla :D Kdo by do mě řekl že budu mít černej humor...



Co je na Cédricovi ještě milý? Bojí se ptáků. Nejvíc kohoutů a holobů. Asi vám přijde divný, proč mi to přijde milý. Moje maminka má úplně stejnou fobii a tak jsem na ní mohla s láskou vzpomínat. Chybí mi... chybíte mi všichni už strašně moc.
bar vypadal spíš jako salon z minulých let
fatiguée comme d'habitude
Ale budete mě mít rádi i když jsem se tady strašně změnila? A nevím, jestli k lepšímu ...

4 komentáře:

  1. na té poslední fotce vypadáš ... jinak... řekla bych dospěleji. jsi snad ještě krásnější než předtím. VŠECHNY zkušenosti a především ty špatné nás posouvají dopředu/ jinam, určitě bychom za ně měli být rádi. cenu některých věcí často zjistíme až mnohem později, o to víc si toho však vážíme. myslíš si, že ses změnila? jak? jak to poznáš? já jsem teď na rok v USA, už mám za sebou první semestr, takže mě čeká už jen jeden... a nemyslím si, že jsem se změnila... nebo to nepoznám, proto mě zajímají Tvé pocity ze sebe samotné. asi si mě už vůbec nepamatuješ, znám Tě ještě coby Tealady :) čtu Tě už tak dlouho :) to, že jsme obě ve stejný časový úsek v zahraničí mi přijde... osudové :) vše je dobré, vše je tak, jak má být. věř mi ;) Kami (kdysi croyance)

    OdpovědětVymazat
  2. To víš, že si tě pamatuju. Tím, že jsem přesídlila na blogspot, tak jsme nějak ztratily kontakt...
    víš já myslím, že studium a práce au-pair je naprosto odlišná. Při studiu potkáváš nové lidi, studuje a tím do sebe načerpáváš nové informace, což tě obohacuje.. au-pair je naopak jenom vznešený název pro chůvu a služku v jednom... a to ti spíš ubírá na pozitvní energii a nevíš, kde jí máš brát, protože jsi téměř pořád s dětma a nebo prostě "po ruce" kdyby bylo něco potřeba.

    jediné plus je naučení se toho jazyka, proto jsem sem jela a nelituju toho i když narovinu říkám, že nejšťastnější dny tu nemám.

    OdpovědětVymazat
  3. pamatuješ? páni :) jsem moc ráda!!!! je mi jasné, že au-pair a studium v zahraničí se nedá srovnávat, ale obě jsme daleko od domova, daleko od svých nejmilejších; musely a musíme se učit být na světě samy za sebe, to je, myslím, pro obě společné. Zori, poté, co přijedeš domů, uvědomíš si, jak moc jsi silná! kdybys šla rovnou na výšku, vezla by ses pořád ve stejném, takhle jsi zažila úplně "jiný" rok a naučila ses být úplně sama. je mi opravdu moc líto, že tam nejsi šťastná, ale jak říkám, to všechno jednou zúročíš :) ačkoliv se moc často neozývám, stále Tě čtu, prožívám s Tebou vše, o co se s náma chceš dělit a myslím na Tebe! půlku už máš za sebou ;)

    OdpovědětVymazat
  4. myslím, že si sa zmenila k lepšiemu :)
    a zaujímalo by ma ako ten Cédric vyzerá :)

    OdpovědětVymazat