úterý 28. února 2012

Miam n.1

Rozklikla jsem blogger a zjistila jsem, že k dnešnímu dni výtvory mé choré mysli čte už sto lidí. Děkuji moc, thank you very much, merci beaucoup (ha, pořád mi tu říkají, že jsem "trilingue", no, není potřeba přehánět, ale je to milé).
Tak slavte se mnou, mých sto čtenářů, a upečte si  Gâteau aux pommes, který jsme asi před třemi týdny pekly s Alix. Po večeři byl celý pryč, protože Gilles (přítel Sandrine=mamka) miluje všechno pečivo s jablky, takže si dal snad tři velké kusy našeho "Gâteau".

Na druhou stranu mi přijde hrozně vtipný, jak slovo gâteau zní vznešeně. Pamatuju si, že ve škole jsme se pod tímto pojmem učili spíš dort, zákusek a tady to znamená prostě všechno - nejrůznější sušenky, cookies a tak. Když mi děti vyprávěly, jak skvělý je gâteau aux pommes, představila jsem si nějaký složitý dort, s korpusem promazávaným krémem a kouskami jablek. No a ona je to obyčejná bábovka, nebo ještě víc česky, buchta (!) s jablky. Ale moc dobrá, takže tady je recept:




pondělí 27. února 2012

McGregormánie

Nevím, jak vy, ale já toho Skota prostě miluju. Moulin Rouge, Trainspotting, Ostrov, Andělé a Démoni (tam ho nemiluju tolik, ale stejně :D ), Velká ryba a nově také dva filmy, které mě naprosto uchvátily. Beginners z roku 2010 a o něco starší, vlastně už čtrnáct let stará pecka Velvet Goldmine.

úterý 21. února 2012

Už nejsem v butiku

Ale byla jsem tam tři dny. A chtěla jsem Vám otamtud napsat krásnej článek, jak mě to tam baví a jak jsem si užívala psaní cen na cedulky, který jsem potom připevňovala na nový modely a ty jsem pak aranžovala na podstavce a tak...A taky jak mě Sandrine požádala zavolat do ČESKÉ firmy Jablonex Preciosa a dojednat objednání "ohňových perel", ze kterých pak její sestra Catherine bude tvořit další šperky do butiku.


 moje tyrskysové favoritky! (kabelka a šála)

pátek 17. února 2012

Cédric a jeho kamarádka Melissa ...

... která je mojí kamarádkou. Poznala jsem ji přes svoji jinou kamarádku Margaux, o které asi nevíte, že jí znám.  Takže nová informace, hehe.
Ale vraťme se k Melisse. Pozvala mě do baru, kde byl večer v převlecích. Neměly jsme převleky, mrzlo a v baru bylo lidí pomálu. Předtím jsme u Melissy vypily láhev červeného a snědly suchary s kozím sýrem, přivítali Caro a Pierrika (nevím jak se to píše, achjo) a šli jsme do "převlek baru",  kde už na nás čekal Cédric a jeho kamarádka.

Cédric je krásnej francouz s krátkými hnědými vlasy, světlou pletí, nekonečně dlouhýma řasama a poslední věcí, kterou potřebujete vědět je to, že je gay! Kurňa! A když jsme se spolu bavili a já si stěžovala na svůj strašnej přízvuk, tak mi řekl, že mám krásnej přízvuk a že by ho chtěl mít taky. A studuje na právnické fakultě zvláštní kriminální případy a vyprávěl mi o vrahovi, který zabíjel děti a jejich rodičům posílal dopisy, ve kterých vyprávěl, jak děti jedl a s čím si je dával. Fuj.. Ale jak jsem byla trochu ovíněná, omojitovaná a opivovaná, pomyslela jsem si, že po au-pair zkušenosti bych ty děti taky nejradši snědla :D Kdo by do mě řekl že budu mít černej humor...

Říkají mi Zorki

opravdu mi tak řikají, přijde jim to mignon

 Dneska jsem strašně nemocná. Smrkám každou sekundu a pod nosem už to mám červený asi tak, jako knížka, kterou jsem si koupila minulý týden, abych si zvedla náladu. Minulý týden jsem totiž každý den byla od rána od večera byla s dětmi, které byly nemocné a když nebyly, tak nemoc předstíraly. A já to od nich chytla. Pak odjely, já se vyléčila, koupila si tuhle knížku a zase jsem nachcípaná jak "cochon".
... a taky nesmím zapomenout sadou dvou roztomilých bločků (musím napsat zdrobnělinu, protože jsou fakt malinký) MOLESKINE (moje první moleskiny a už chci další a další)
vpravo: Když jsem strašně nemocná, dělám si polévku. Když jsem sama, mám jí na dva měsíce. (přesně můj případ :D)
obálka knížky je krásnej kalendář s důležitými mezníky pro všechny Francouzky (kdo ví, třeba i pro některý češky, italky, angličanky, rusky, španělky atd. atd. atd.)
Byla jsem v kávarně Solo, kterou mijím téměr dennodenně, když jdu pro Joa do školky. Už jsem tu 4 a půl měsíce a až včera jsem se do ní podívala. A hned jsem ukořistila skvělej ovocnej čas a skořicovou čokoládu..... byla tak dobrá, že už mám jenom obal :D

A Lucas je taky nemocnej. A jsme spolu sami. Tak uvidíme, jestli na sebe budeme jenom "kašlat" anebo "kašlat"...

pondělí 13. února 2012

Mimorealita

Uff, zase píšu později než chci. Nejprve tedy odpovím na otázky v komentářích předchozího článku. 

Jelikož jsem nebyla nikde na výletě a stále zůstávám v Montpellier, které se za klidné místo rozhodně považovat nedá, nemůžu zcela přesně odpovědět. Ale minulý rok mě zaujalo Nice. Sice to také není zrovna venkov, ale moře máte hned u "ruky" a starobylá čtvrť je krásná a stojí za to ji navšívit.

A na Karlovku jsem se vykašlala. Vím, že je to nejprestižnější univerzita a že jsem tam strašně moc chtěla,  ale uvědomila jsem si, že spíše kvůli "jménu", protože nabízené obory mě zase tak moc nelákají. Zouším tedy ještě francouzštinu pro aplikovanou ekonomii v Olomouci a francouzskou filologii v Brně. Ale jak říkám, po dlouhém zvažování jsem dospěla  k názoru, že obor v ČB se mi líbí nejvíc a jsem přijatá. A to je zkrátka úplně nejvíc super!

Proto taky musím zvládnout utrpení v Montpellier. Vážně lidi, já se prostě strašně moc těším do Čech, protože tohle není život pro mě. A problém není ve francouzské mentalitě! Problém je práce au-pair, která naprosto vyždímává mladý holky. Nechápu jak se někdo může divit, že jsem tak unavená, že se mi nechce každý večer chodit pařit! Nechce! Po týdnu, kdy byly děti doma a obě nemocné (já to od nich chytla, s horečkou jsem je obskakovala a samotná jsem měla před očima jen postel a mě v ní) jsem vyždímaná, že mě nejvíc uspokojí klidu mého pokoje (kdyby tu nebyla taková zima). Což je docela smutný. Dvacetiletej člověk by měl přece užívat života ne???? Ale je fakt, že když ten člověk prošvihne vejšku, tak si to musí odpykat.

 děti odjely na týden do Paříže za Pierrem, tak na ně ráda jenom vzpomínám :D

středa 1. února 2012

Málo ...

... fotím a málo píšu. Skoro nepíšu. Ale to co vám napíšu je nejlepší událost, na kterou čekám od doby, kdy jsem přestala být studentem ...
Jsem přijata na vejšku !!!!!! Ouaiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiis !
Francouzský jazyk pro mezinárodní a evropský obchod. České budějovice, těším se na vás.

Dneska je to přesně 4 měsíce, co jsem v Montpellier. Přede mnou už jsou "jen" 3 měsíce, které hodlám prožít rozhodně mnohem líp než ty předešlé. Konečně jsem začala řvát (teda spíš se dá mluvit o zvýšení hlasu, ale to je pro mě výhra ;)) a začínám mít respekt. Aspoň malinko ...