pátek 7. října 2011

Ronfler


 nové slovo, téma konverzace při večeři :D ještěže se mě "ronfler" netýká



Tak jsem si po sobě přečetla předchozí článek a musím s politováním konstatovat, že je děsivej. Byla jsem fakt strašně unavená. Ono je to fakt těžký soustředit se na hlídání dětí a zároveň se koncentrovat na to, abyste rozumněli pokud možno všemu co nejlépe, rychle reagovali atd. atd. Stejně mi někdy vyhrkne to naše „aha“ nebo „ajo“.
Ačkoli jsem byla neskutečně unavená, stejně jsem v noci nemohla spát, takže jsem ve dvě hodiny ráno sledovala videa na youtube až mě svým úžasným hlasem uspala Adele a její Someone like you.


Jinak včera mě Sandrine pochválila, že je spokojená s mým úklidem. No, popravdě řečeno pro ně je úklid dát špinavý nádobí do myčky a zase ho vyndat, utřít stůl a zamést. Už docela věřím našemu (vlastně už bývalému) francouzštináři, který říkal, že jsou to čuňata :D Mm, en peu.

Já bych řekla, že to prostě mají jinak. Proč se při jídle stresovat, jestli děti zamažou ubrus, když se může jíst na stole bez ubrusu a pak prostě vzít houbu a utřít ho. Je to rychlé a bez zbytečného stresu. Na stole jsou hrnce s jídlem(třeba včera jsme měli rýži, kuře, vařenou zeleninu – pozor, ratatouille to nebyl, protože pravý francouzský ratatouille se prý dělá tak, že musíte každý druh zeleniny vařit v jiném hrnci :D ) a pak nejrůznejší sýry, bagety, hořčice, majonéza, kečup a každý si nabírá podle své chuti a hladu, zanechává po sobě drobky od bagety, mluví, gestikuluje a … je prostě v pohodě. J Ne jako někteří u nás, co potřebují jíst bez mluvení, co nejrychleji to do sebe nacpat a jít (nemyslím si, že jsou takoví všichni, ale pár jich znám… )                           

Včera jsem vytáhla svoji zbraň – žehličku na vlasy. A Alix byla štěstím bez sebe, že mi mohla dělat nejrůznější strašlivý účesy a pak mě tahat k Lucasovi do pokoje, aby ses koukl jak vypadám. Pak mi před večeří ukazovala fotky ve svém „appareil photo“ a byly tam i fotky Lucase a jeho bývalé přítelkyně, kterou měla hrozně ráda, takže začala málem brečet…  Ale naštěstí jí to brzy přešlo a po večeři zase požadovala modelkovský fotky.

Jo a už jsem zjistila jak zapnout ten sporák :D

J'adore cette photo de ciel!

 koupání
 fintění
 blbnutí :D


PS: děkuju všem za krásné komentáře, zejména Veronice. Já si tu teda mezi pravými Francouzi jako Francouzka moc nepřipadám, ale snad to časem přijdu. Copak je to za knížku, ten Dům drobných radostí? Nemůžu jí nikde najít…

Žádné komentáře:

Okomentovat