čtvrtek 27. října 2011

Mon étonnement

 Včera jsem byla v úžasném obchůdku plném pohledů, obrazů, sešítků, diářů a dalších takových věcí,  které člověk jako já nutně potřebuje k životu co možná nejvíc :) Tak jsem tam nechala mnohem víc euro než jsem chtěla. Ale koupila jsem především dárky, respektive pohledy pro ostatní. A sobě jsem koupila černej sešítek s šarmantní malůvkou..
 Protože jsem potřebovala zabít čas během obědové přestávky... byla jsem doma a Lucas byl nervozní, protože nevěděl, co způsobilo smrad v jeho pokoji (ha, dobře mu tak!) a když pak přišel do jídelny připojit se k netu a požádal mě, abych šla na net do jinýho pokoje (protože bude mluvit nahlas a bla bla bla), rozhodla jsem si, že půjdu radši na oběd do Brioche než tu sedět jak pecka. Dala jsem si výbornej podzimní salát s dvěma druhy zelenejch fazolek, křupavou bagetku a zelenej čaj. Pak jsem se vrátila do obchůdku a dezertovala (vim, že to slovo neexistuje no :D) čokoládu ... Když v tom najednou přišla vysoká, dlouhovlasá paní, něco kolem pětatřiceti let a začala se mě ptát, jestli nemám jeden typ kabelky i v červené barvě, že ho tu prý jednou viděla... Tak jsem jí řekla, že pouze zastupuju a nejsem tu tak dlouho, takže nevím. A ona se mě zeptala, co jsem za národnost. Tak jsem jí řekla, že jsem z Český Republiky a ona na mě: "Dobrý den. Jak se máte?"
 Tak jsme si povídaly a řekla mi, že  její dědeček (Čech) za druhé světové války emigroval do Paříže, tam potkal babičku a měli její rodiče. Taky říkala, že kdysi studovala češtinu na univerzitě, takže znala docela dost slov :) Já jsem jí říkala, co tady dělám a že se teď cítím dost sama, povídala jsem jí i o Lucasovi, jak jsem tam teď s ním sama a on se mnou moc nemluví a z ní nakonec vypadlo, že je učitelka francouzštiny a že jestli chci, tak se můžeme jednou týdně sejít a povídat si! Ne se nějak učit, ale třeba jít na kafe nebo se projít! Tak jsme si vyměnily maily a nejspíš v pondělí se uvidíme. Mimochodem má české příjmnení - Laurence Kucera! Tak jsem z toho pak celý den byla tak nadšená a překvapená, že jsem sebrala odvahu ...
... a šla si koupit tohle skvělý sushi. Víte co, já se strašně bála, že mi zas nebudou rozumět. Ale ten japončík uměl skvěle francouzsky a já řekla, že chci sushi chévre (s kozím sýrem) a crevette (nemusim překládat že :D) a jak vidíte na fotce, měla jsem to komplet se zázvorem, wasabi, sojovkou a i salátek mi tam hodili. Tak jsem chvíli počkala a za minutku jsem si to štrádovala domů, kde jsem si úplně nejvíc pochutnala ;)

5 komentářů:

  1. No vidis, dobry :-) uz se to lepsi :) a to sushi chci!:D

    OdpovědětVymazat
  2. no vidis, ze to jde a jde to, zda se, dobre :) ty pohledy a hlavne sesit jsou krasne a s tou pani je to uzasna nahoda :) svet je proste malej :)
    tak at je takovyhlech prijemnych dnu co nejvic!

    OdpovědětVymazat
  3. To jsou skvělé zprávy :-) Pěkné fotky.

    OdpovědětVymazat
  4. Supr vývoj!
    A k Lucasovi: Nepodbízej se mu. Nemá zájem. Evidentment.

    Měj se co nejlíp a piš co nejčastějc:).

    OdpovědětVymazat
  5. Libi se mi, jak pises casto, je to tu prijemne pocteni:)
    A co se tyka pani, svet je maly.:)

    OdpovědětVymazat