úterý 25. října 2011

Ligne Gourmande

Když nebudu počítat, že se dneska ráno kočka vy*rala (tralala) na chodbě (všechny kočky asi nejsou tak chytrý jak se říká), žiju si jako pravá Francouzka. V klidu jsem vstala v devět hodin, kolem půl jedenácté cestou do butiku jsem si v Brioche Doréé koupila Fromage blanc aux fruits rouges, dvě hodinky si pobyla v krámku (Byla tu jenom jedna anglická paní, která mluvila francouzsky a byla strašně moc milá. Úplně bych s ní šla na prohlídku Montpellier a bavila se s ní francouzsky, protože mluvila hrozně skvěle srozumitelně!) a pak jsem v půl jedný šla s Terkou setkat se s další Terkou. Pak jsme ve třech zamířili na oběd jak jinak než do Brioche a já si pochutnala na salátu s těstovinami, rajčaty, kukuřicí a mojí milovanou rukolkou. 

Pak jsem zaskočila do Monoprix koupit krmení pro Betty (cochon inde) a sobě si koupila další sedmdesátiprocentní čokošku, protože ta v minulém článku už je dávno ve mě ;)

A teď sedím, čekám až se v pět hodin objeví mamka na skypu, takže mám konečně čas napsat i to další ... 

Koupila jsem si teploučký botky značky André
 ... a zeleninovou polívku pro dva, kterou jsem celou snědla a konečně mě něco zahřálo :D plus žvejky od Terky .
další zahřívací manévr - čaj v misce, protože žádnej hrnek v domáctnosti pro mě nebyl dost velkej

Jinak prostě je to takový divný... myslela jsem, že synek se se mnou bude bavit víc, ale on je pořád zalezlej v pokoji, do kteráho má od Sandrine zákaz chodit. Navíc si tam vodí svoje kamarády a že by tam udržovali pořádek se taky říct nedá. Hlavně mě dostalo, když kolem mě chodili jako kdybych tam skoro ani nebyla a až asi v půl jedenáctý večer, když jsem šla spát (protože mě bolela hlava, břicho, všechno prostě) se mě Lucas zeptal jestli půjdu s nima. No tak jsem řekla, že se moc necejtím a že radši budu doma. Přijde mi, že to vzal jako výmluvu a celej další den jsem myslela, že je na mě naštvanej. To byl včerejšek, kdy jsem od rána do dvou odpoledne byla s Terkou v mega nákupním centru Odysseum a koupila mu tam velikánský balení Pain au Lait, která tu všichni tak milujjí... moi aussi ;)

A přijdu domů, jeho dva kamrádi dělali oběd a šli si ho sníst. Lucas pak za mnou přišel a říkal mi, že večer jdou na nějakou oslavu, ale že prý nebude moc dobrá, což mě asi mělo přesvwědčit, abych tam nešla... Ale zároveň mi říkal, že je to takový smutný, že jsem tam pořád sama. No ale řekněte mi co mám dělat když tu nikoho neznám, s Terkou taky nemůžu být celý dny (protože se musí učit) a on se mnou skoro nepromluví. 

Prolomilo se to, až když přišel 16tiletej kámoš Antoinne a potřeboval si půjčit nabíječku od samsungu. A nějak jsme se dali do řeči, že jsem tam pak s ním a Lucasem seděla na posteli a přes grooveshark jsme si pouštěli hudbu. Chtěli něco českýho, tak mě napadl jen Atentát od Kryštofů (vubec nevim proč) a Lucas to vtipně napodoboval :D Pak si šel dát sprchu a já s Antoinnem poslouchala Someone like you a on chtěl abych zpívala, tak jsem zpívala tím svým polochrapotem, polokvičením, ale líbilo se mu to (a ani moc nevypadal, že to nemyslí vážně :D). Dokonce vyšel z vany i Lucas (jen v ručníku :P) a byl docela překvapenej, protože mě má za "tres tres timide" přece!

Pak mě A. přemlouval ať jdu taky s nima, vzal mě kolem ramen a šel se mnou ke dveřím. Já řikám, že nemůžu jít takhle oblečená a v balerínkách na doma (to jsou ty oranžový z etamu, viz foto nahoře) a on, že můžu :D Ale pak zas Lucas hledal peníze a než se celej vystajloval, tak jsme na něj čekali. Teda Antoinne čekal, já čekala, abych za nima zavřela :D Tak odešli a asi za půl hodiny u dveří zvoní tři holky. Jedna z nich byla Charlotte(bejvalá, ale asi pořád "kamarádka") Lucase, tak jsem jim řekla, že kluci už odešli a že jsem tu sama. Ch. se omlouvala, volala Lucascovi a pak odešla... No a za chvíli zase přišli úplně všichni - L., A. i holky! Někdo z nich prohodil, jestli taky nemůžu jít, ale já jsem se moc netvářila a když jsem zavírala dvěře, tak na mě Lucas, že příště spolu půjdem...

... tak jsem zvědavá kdy. Protože popravdě se tu cítím dost osaměle. Za prvé necítím žádný pokrok ve francouzštině, když jsem teď už čtvrý den takřka pořád sama a chybí mi to chození na skleničku...

Prosim ty tam, ať už se to zlomí..

2 komentáře:

  1. Možná jsi fakt měla vyrazit s nimi. Možná bys tam byla nejstarší, ale rozhodně ne tak úplně sama a třeba bys tam někoho potkala. Kde jinde si chceš vypilovat francouzštinu? Nechci znít nijak káravě, ale znám to od sebe - jsem fňukna, kterou nemá nikdo rád, ale přitom všechny nabídky "na kávičku, skleničku" šmahem odmítám a pak je mi to líto. Vyraz s nimi někdy a dej jim najevo, že nejsi jen tres tres timide ;-) Věř mi, že ti bude líp.

    OdpovědětVymazat
  2. drzim palce, at se to brzo zlomi :)

    OdpovědětVymazat