pondělí 31. října 2011

(N)ice cream

V sobotu to byly čtyři týdny, co jsem tady. A zrovna jsem ráno musela zakopnout a bouchnout se do hlavy o tu špičatou věc, kterou mám u dveří, takže mě celej den bolela hlava a myslela jsem, že každou chvíli omdlím... ale už je to dobrý. A hloupější doufám taky nejsem :D Dokonce prý mluvím ještě líp francouzsky :D
Včera jsem měla dvě zmrzliny za den, na fotce vidíte jednu z nich. Byly jsme s Terkou v něčem podobným jako je Mekáč, ale jmenuje se to Quick a je to francouzský a tak si člověk říká, že by to snad mohlo být zdravější, ale stejně o tom silně pochybuju :D Nicméně zmrzka s čokoládovou nebo karamalovou "omáčkou" (jak řekla Terka) byla vynikající. Neméně vynikající byl i kopeček Haagen-Dasz za tři euro osmdesát!!! (ale odolejte čokoládový s kouskama cookies :D).
Při degustování jsme pozorovaly Haloweenskej průvod zombie, mrtvol a čarodějnic. Taky jsem zahlídla dva Lucasovy kamarády. Oni mě sice něviděli, ale já měla takovej ten dobrej pocit, jakože už tu někoho znám...
Pohled z Quick(u)

Večer jsem pak s Alix a Lucasem poslouchala nějaký písničky na youtube a nakonec jsme se dostali k jednomu Francouzovi, kterej točí na youtube svoje skeče. Asi nejvíc mě zaujala tahle scénka o košilích ...

A Terka mi půjčila "flešku" se strašnou spoustou filmů dabovaných ve francouzštině, dneska jsme s Alix koukaly na Pomádu, je to sice hroznej dabing, ale pro učení skvělej :)

A to je zatim vše mojí milí :) A tout! :*

pátek 28. října 2011

Parler parler parler

Coucou :)
Včera jsem měla svou první hodinu francouzštiny, která byla opět spíš příjemným povídáním s Dominique, bývalou profesorkou francouzštiny. Je jí šedesát let, bydlí sama se svým psem, který se jmenuje Othello (takže jsme si zjistily, že taky miluje Shakespeara :D)


Jinak jsme rozebíraly různý druhy baget, který tu mají, protože minule jsem koupila "tu špatnou", takže teď už vím, že mám koupit buď festive nebo grand-siècle ...


Dominique mi taky slíbila nějakou knížku, která by se hodila k mé znalosti francouzštiny a taky k věku, protože zatím jsem jenom četla tenhle komiks, který mi půjčila Alix :)

čtvrtek 27. října 2011

Mon étonnement

 Včera jsem byla v úžasném obchůdku plném pohledů, obrazů, sešítků, diářů a dalších takových věcí,  které člověk jako já nutně potřebuje k životu co možná nejvíc :) Tak jsem tam nechala mnohem víc euro než jsem chtěla. Ale koupila jsem především dárky, respektive pohledy pro ostatní. A sobě jsem koupila černej sešítek s šarmantní malůvkou..
 Protože jsem potřebovala zabít čas během obědové přestávky... byla jsem doma a Lucas byl nervozní, protože nevěděl, co způsobilo smrad v jeho pokoji (ha, dobře mu tak!) a když pak přišel do jídelny připojit se k netu a požádal mě, abych šla na net do jinýho pokoje (protože bude mluvit nahlas a bla bla bla), rozhodla jsem si, že půjdu radši na oběd do Brioche než tu sedět jak pecka. Dala jsem si výbornej podzimní salát s dvěma druhy zelenejch fazolek, křupavou bagetku a zelenej čaj. Pak jsem se vrátila do obchůdku a dezertovala (vim, že to slovo neexistuje no :D) čokoládu ... Když v tom najednou přišla vysoká, dlouhovlasá paní, něco kolem pětatřiceti let a začala se mě ptát, jestli nemám jeden typ kabelky i v červené barvě, že ho tu prý jednou viděla... Tak jsem jí řekla, že pouze zastupuju a nejsem tu tak dlouho, takže nevím. A ona se mě zeptala, co jsem za národnost. Tak jsem jí řekla, že jsem z Český Republiky a ona na mě: "Dobrý den. Jak se máte?"
 Tak jsme si povídaly a řekla mi, že  její dědeček (Čech) za druhé světové války emigroval do Paříže, tam potkal babičku a měli její rodiče. Taky říkala, že kdysi studovala češtinu na univerzitě, takže znala docela dost slov :) Já jsem jí říkala, co tady dělám a že se teď cítím dost sama, povídala jsem jí i o Lucasovi, jak jsem tam teď s ním sama a on se mnou moc nemluví a z ní nakonec vypadlo, že je učitelka francouzštiny a že jestli chci, tak se můžeme jednou týdně sejít a povídat si! Ne se nějak učit, ale třeba jít na kafe nebo se projít! Tak jsme si vyměnily maily a nejspíš v pondělí se uvidíme. Mimochodem má české příjmnení - Laurence Kucera! Tak jsem z toho pak celý den byla tak nadšená a překvapená, že jsem sebrala odvahu ...
... a šla si koupit tohle skvělý sushi. Víte co, já se strašně bála, že mi zas nebudou rozumět. Ale ten japončík uměl skvěle francouzsky a já řekla, že chci sushi chévre (s kozím sýrem) a crevette (nemusim překládat že :D) a jak vidíte na fotce, měla jsem to komplet se zázvorem, wasabi, sojovkou a i salátek mi tam hodili. Tak jsem chvíli počkala a za minutku jsem si to štrádovala domů, kde jsem si úplně nejvíc pochutnala ;)

středa 26. října 2011

Besoin d'un verre

Rozhodla jsem se, že tu budu sbírat obaly od čokolád. Jsem zvědavá, kolik jich tu za osm měsíců sním. Teď jsem za půlkou druhé. Samozřejmě, že si vybírám mezi těmi kvalitními, s hodně procenty kakaa a určitě je vám jasný, že i podle obalu :D

pohled z mého pokojíku
 une balade

Včera jsem byla poprvé večer na skleničce Chardonney a po ní jsem si nevkusně dala jahodový daiquiri. Nejstylovější na tom bylo, že jsme s Terez seděly v kavárněbarurestauraci (jmenovala se Café Vert Anglais) venku a já viděla na dům, kde bydlím. Terez mě pořád přemlouvala, ať zavolám Lucasovi, aby přišel a pak se najednou zvedla, šla na něj zazvonit, řekla mu, že je „ma copine“ a ať přijde! No on něco prý, že čeká na kámoše a tak jsme tam chvíli seděly a pak mě Terka začala přemlouvat ať mu jdu ještě jednou říct. No a protože jsem nevečeřela a to víno na mě po skoro měsíční abstinenci působilo nějak víc, tak jsem šla..

No samozřejmě byl zase zalezlej v „zakázaným“ pokoji a pařil. No tak jsem na něj jestli teda půjde, že by to bylo fajn a že bych si procvičila francouzštinu. A on že čeká na toho kámoše a že půjdeme jindy… takže to bylo celkem trapný, pro mě… rozloučila jsem se „a demain“ a odešla jsem radši rychle vypít to daquiri, ze kterýho ten alkohol byl sakra cejtit!

Ale zase se teď už necejtim blbě, že jsem se nezkusila zapojit… ale asi nejsem dost šarmantní, abych zaujala… nebo nevím.

Abych nekončila tak pesimisticky – našly jsme asi tři sushi restaurace v okolí 200 metrů od „ma maison“. A nejlepší na tom je, že Terka je taky blázen do sushi a já jsem geniální, že jsem si s sebou do kuffu přibalila nori řasu. Takže až za týden má drahá bude bydlet ve svém vlastním bytečku, uděláme uvítací sushi party! A to jsem se bála, že si tu sushi za celejch osm měsíců nedám!

úterý 25. října 2011

Ligne Gourmande

Když nebudu počítat, že se dneska ráno kočka vy*rala (tralala) na chodbě (všechny kočky asi nejsou tak chytrý jak se říká), žiju si jako pravá Francouzka. V klidu jsem vstala v devět hodin, kolem půl jedenácté cestou do butiku jsem si v Brioche Doréé koupila Fromage blanc aux fruits rouges, dvě hodinky si pobyla v krámku (Byla tu jenom jedna anglická paní, která mluvila francouzsky a byla strašně moc milá. Úplně bych s ní šla na prohlídku Montpellier a bavila se s ní francouzsky, protože mluvila hrozně skvěle srozumitelně!) a pak jsem v půl jedný šla s Terkou setkat se s další Terkou. Pak jsme ve třech zamířili na oběd jak jinak než do Brioche a já si pochutnala na salátu s těstovinami, rajčaty, kukuřicí a mojí milovanou rukolkou. 

Pak jsem zaskočila do Monoprix koupit krmení pro Betty (cochon inde) a sobě si koupila další sedmdesátiprocentní čokošku, protože ta v minulém článku už je dávno ve mě ;)

A teď sedím, čekám až se v pět hodin objeví mamka na skypu, takže mám konečně čas napsat i to další ... 

Koupila jsem si teploučký botky značky André
 ... a zeleninovou polívku pro dva, kterou jsem celou snědla a konečně mě něco zahřálo :D plus žvejky od Terky .
další zahřívací manévr - čaj v misce, protože žádnej hrnek v domáctnosti pro mě nebyl dost velkej

Jinak prostě je to takový divný... myslela jsem, že synek se se mnou bude bavit víc, ale on je pořád zalezlej v pokoji, do kteráho má od Sandrine zákaz chodit. Navíc si tam vodí svoje kamarády a že by tam udržovali pořádek se taky říct nedá. Hlavně mě dostalo, když kolem mě chodili jako kdybych tam skoro ani nebyla a až asi v půl jedenáctý večer, když jsem šla spát (protože mě bolela hlava, břicho, všechno prostě) se mě Lucas zeptal jestli půjdu s nima. No tak jsem řekla, že se moc necejtím a že radši budu doma. Přijde mi, že to vzal jako výmluvu a celej další den jsem myslela, že je na mě naštvanej. To byl včerejšek, kdy jsem od rána do dvou odpoledne byla s Terkou v mega nákupním centru Odysseum a koupila mu tam velikánský balení Pain au Lait, která tu všichni tak milujjí... moi aussi ;)

A přijdu domů, jeho dva kamrádi dělali oběd a šli si ho sníst. Lucas pak za mnou přišel a říkal mi, že večer jdou na nějakou oslavu, ale že prý nebude moc dobrá, což mě asi mělo přesvwědčit, abych tam nešla... Ale zároveň mi říkal, že je to takový smutný, že jsem tam pořád sama. No ale řekněte mi co mám dělat když tu nikoho neznám, s Terkou taky nemůžu být celý dny (protože se musí učit) a on se mnou skoro nepromluví. 

Prolomilo se to, až když přišel 16tiletej kámoš Antoinne a potřeboval si půjčit nabíječku od samsungu. A nějak jsme se dali do řeči, že jsem tam pak s ním a Lucasem seděla na posteli a přes grooveshark jsme si pouštěli hudbu. Chtěli něco českýho, tak mě napadl jen Atentát od Kryštofů (vubec nevim proč) a Lucas to vtipně napodoboval :D Pak si šel dát sprchu a já s Antoinnem poslouchala Someone like you a on chtěl abych zpívala, tak jsem zpívala tím svým polochrapotem, polokvičením, ale líbilo se mu to (a ani moc nevypadal, že to nemyslí vážně :D). Dokonce vyšel z vany i Lucas (jen v ručníku :P) a byl docela překvapenej, protože mě má za "tres tres timide" přece!

Pak mě A. přemlouval ať jdu taky s nima, vzal mě kolem ramen a šel se mnou ke dveřím. Já řikám, že nemůžu jít takhle oblečená a v balerínkách na doma (to jsou ty oranžový z etamu, viz foto nahoře) a on, že můžu :D Ale pak zas Lucas hledal peníze a než se celej vystajloval, tak jsme na něj čekali. Teda Antoinne čekal, já čekala, abych za nima zavřela :D Tak odešli a asi za půl hodiny u dveří zvoní tři holky. Jedna z nich byla Charlotte(bejvalá, ale asi pořád "kamarádka") Lucase, tak jsem jim řekla, že kluci už odešli a že jsem tu sama. Ch. se omlouvala, volala Lucascovi a pak odešla... No a za chvíli zase přišli úplně všichni - L., A. i holky! Někdo z nich prohodil, jestli taky nemůžu jít, ale já jsem se moc netvářila a když jsem zavírala dvěře, tak na mě Lucas, že příště spolu půjdem...

... tak jsem zvědavá kdy. Protože popravdě se tu cítím dost osaměle. Za prvé necítím žádný pokrok ve francouzštině, když jsem teď už čtvrý den takřka pořád sama a chybí mi to chození na skleničku...

Prosim ty tam, ať už se to zlomí..

pondělí 24. října 2011

Pinson

Píšu dva články takřka najednou. Tenhle je o tom, jak zaskakuju za Sardine v butiku se šperky a kabelkami, protože odjela s dětmi do Paříže (až do středy). Butik se jmenuje Mademoiselle Pinson, je velice „mignonne“.


Cesta sem mi trvá asi minutu, ráno jsem tu od půl jedenáctý do půl jedný, pak mám dvě hodiny na oběd a pak jsem tu od půl třetí do sedmi. Z každého vydělaného eura mám deset procent, takže v sobotu jsem si vydělala 11 euro, což je jeden velkej oběd v restauraci nebo dva moje drobné nákupy zahrnující žvejkačky, vodu a čokoládu :D. Zároveň si tu procvičím francouzštinu s většinou milými zákaznicemi… a v mezičase (což je většina té doby, co tam jsem) jsem připojená k superrychlému internetu a můžu si dělat co chci. V sobotu jsem třeba skypovala asi čtyři hodiny s mamkou...

Teď jsem měla v neděli a v pondělí volno (o čemž vám napíšu v dalším článku ...) a zítra zase hurá prodávat ;)

úterý 18. října 2011

le 18 Octobre

achjo achjo achjo. Nestíhám nestíhám psát, když se dostanu k počítači, tak už jsem obvykle tak unavená, že si pustím seirál, písničky na youtube, skypuju s mými milovanými nebo píšu dopisy do tohohle krásnýho dopisního papíru..
Taky už jsem stihla chytit náběh na chřipku, ale zatím se mi ho daří držet při zemi s pomocí horkejch čajů a paralenu. No, co si budem povídat, už se mi tu i stýskalo, už jsem i brečela a už jsem měla i takové dvě malé potyčky s dětma. Ale všechno to vychází z toho, že jsem prostě moc hodná a milá a nechám si všechno líbit, nevzbuzuju respekt, ale spíš pocit, že jsem jako jejich kamarádka nebo sestra, což je fajn, ale občas by to chtělo , aby se mě trochu víc bály... A to samozřejmě u mě jde těžko.

Ale spíš šlo jenom o takový nevinný trucování, který prostě děti občas dělávaj. Jinak mi přijde, že mě má Alix moc ráda.. kreslí mi nejrůznější obrázky a zpívá písničky a jednou ke mě šla a začala plakat, že si nedovede představit, že odjedu...

Taky jsem se sešla už podruhé s Terez z Olomouce, mou českou spřízněnou duší tady v Montpellier. Zašly jsme do Brioche d'Orée a já si vzpomněla na loňský léto v Nice, kdy jsme tam s Tíbou koštovali bagety téměř každej den ;)

Tady Vám posílám pár fotek z mojí osamělý procházky( + pár fotek z Jardin des Plantes, kde jsem byla v sobotu s dětma), kdy jsem volala Mílovi do Štrasburku a psala dopis babičce. A zjistila jsem, že kromě francouzské konverzace se musim učit i procházet se sama po ulicích Montpellier aniž bych si připadala jako cizinec, na kterého všichni zíraj ...

 l'arc de Triomphe
 Jardin des Plantes

jo a děsně jsem tu ztloustla(tolik kilo jsem v životě neměla, proto taky žádná moje fotka!), takže držim dietu a nedělejte mi chutě! :D

pondělí 10. října 2011

Maca maca macarons !

Zase se mi nějak nahromadilo velké množství informací a vůbec nevím čím začít.
 pozdrav z pokojíku :)


Tak především dneska mám druhý den volna a rozhodla jsem se jít trochu nakupovat. No vlastně trochu víc. Potřebuju džíny, boty, triko se vždycky hodí a kdybych měla víc peněz, tak klidně i nějaká pěkná budna na podzim by se šikla. Protože i když jsem na jihu, podzim tu přece jen taky pomalu začíná, dost fouká a prý i často prší. Tak uvidím co mě dneska cvrkne do nosu… třeba si nakonec odnesu úplně něco jiného. A taky nesmím zapomenout na dopisní papíry a první dopis bude pro mou milovanou Amálku, která má dnes osmnáctiny! :* Bonne anniversaire !!!

A co se událo:

pátek 7. října 2011

Ronfler


 nové slovo, téma konverzace při večeři :D ještěže se mě "ronfler" netýká



Tak jsem si po sobě přečetla předchozí článek a musím s politováním konstatovat, že je děsivej. Byla jsem fakt strašně unavená. Ono je to fakt těžký soustředit se na hlídání dětí a zároveň se koncentrovat na to, abyste rozumněli pokud možno všemu co nejlépe, rychle reagovali atd. atd. Stejně mi někdy vyhrkne to naše „aha“ nebo „ajo“.
Ačkoli jsem byla neskutečně unavená, stejně jsem v noci nemohla spát, takže jsem ve dvě hodiny ráno sledovala videa na youtube až mě svým úžasným hlasem uspala Adele a její Someone like you.

čtvrtek 6. října 2011

Mademoiselle Shmuk

(toť název knížky, kterou jsem zahlídla u Alix v pokoji a přišlo mi to jako vtipnej název)

Tohle jsem dostala po příjezdu do Montpellier od Alix a Jo. A pak ještě náramek značky Pelolita na fotce pod textem.


Nějak nestíhám zapisovat všechno. Řekla bych, že jsem toho stihla požehnaně. Od rodinné hádky, přes sourozeneckou hádku po natáčení videí, focení, povídání si Sandrine o všem možném přes pláčem nad nepovedeným testem. Jak se mi podobáš, moje milá Alix! J

Jako pravej shopaholik jsem samozřejmě musela navštívit obchodní centrum Polygone blízko Place de la Comédie. Měla jsem málo času, tak jsem to tam jen tak prolítla. Ale do Bershky jsem prostě musela. A teď se rozmýšlím, jestli si jako první koupit džíny nebo kabelku nebo baleríny, cha :D Pak jsem zaběhla do Monoprix(něco jako naše Tesco) a v drogerii si koupila můj milovanej hutnej krém od Vichy, protože mě začal zase zlobit ekzém (podotýkám, že tenhle krém je u nás k dostaní jen v lékárnách…c‘est triste). Pak tam mají i milion věcí od Bourjois a … no prostě jsem tam „ochala“ nad každou kravinkou.

Jinak mi přijde, že jediný kdo mě v rodině nemá moc rádo jsou jejich tři kočky – Lulu, Cocotte a to třetí jméno jsem zapomněla. Nevím no, asi cítí, že se jich bojim :D

Jo a musela jsem si koupit novej mobil. Protože ten můj je zablokovanej pro simky z jinejch zemí. A ta Nokia s nálepkou Orange (francouzskej operátor) je určitě zablokovanej zase pro jiný země, takže musim v budoucnu strašně moc cestovat do Francie, abych ho využila :D Yeah! 

A tady je pár "strašlivě" kvalitních fotek, zejména moje oblíbené pčřesvícené černobílé! 

pondělí 3. října 2011

Bonjour! Il faut pratiquer la langue, parce que je me sense….

No, zatím mi ta francouzština moc nejde. Neznám spoustu slovíček, zadrhávám se a spoustu věcí nedokážu sdělit. Což je pro neuvěřitelně ukecánýho člověka jako jsem já naprosto strašná věc! Ale doufám, že to to půjde, musí!

(ještě na kolínksém nádraží)
 

Protože..

sobota 1. října 2011

le 1er Octobre


Tak jsem Vám chtěla napsat ještě než odjedu, ukázat vám pár fotek dárků, co sem dostala k narozeninám a najednou sedím na letišti v Lyonu a čekám na letadlo do Montpellier. Uteklo to strašně rychle a najednou hoplá! Jsem právě v tom nejhorším, hozená do studené vody mezi všechny ty ráčkující lidičky, které mám tak ráda, ale kterým ještě nerozumím zdaleka tak, jak bych chtěla… a uvidíme, jak to ještě dneska dopadne. Docela se těším na ten druhý přílet (na druhý start ne – nesnáším vzlety, fuj!). Strašně moc si přeju, aby rodinka, která mě přivítá, byla milá, oblíbila si mě a já bych se tak na 8 měsíců stala členem francouzské domácnosti – to znamená, že já sama bych se stala téměř a skoro Francouzkou…

Ale vrátím se k takzvaným „balícím a loučícím dnům“. Započala jsem je pondělkem, kdy jsem jela navštívit nemocnou vílu Amálku, dala jí zelenej čas od „markaspencra“, náušnice s Eiffelovkami (aby na mě musela myslet!) a udělala jsem jí sushi s uzeným lososem. Jedly jsme to těmahle krásnejma hůlkama a já už vím, čím bych chtěla v příštím životě být – druhejma od konce a nechala bych se olizovat nějakym japončíkem, protože se mi ti japončíci nějak začali líbit (od tý doby, co jsem viděla zfilmovaný Norský dřevo J Tóru, ach!)