neděle 26. června 2011

Pomaturitní ...

... večírek a s ním navždy spojený song Are we the waiting 
Prostě dojemný je, že ...


... už je to vážně konec. Dostali jsme vysvědčení (obě francouzštiny na výborné, čeština chvalitebná, ale jen půl procenta chybělo do té nejlepší, angličtina standart - dvojka ;), hned v pondělí jsme slavili. Sobotní večer a noc jsem si ale naprosto užila s lidmi, které znám osm let. Kteří se mi měnili před očima a já jim, kteří mě občas neuvěřitelně štvali, ale často jsem je měla spíš ráda. Proběhly hádky a usmiřování, platonické lásky, opisování... Oni jsou kus mého života a vždycky to tak bude.

Vím, přijdou další lidé, další zkušenosti, zvraty a změny. A bude jich hodně. Možná si ani nedokážu uvědomit, jak moc.

Ale tyhle léta mi nikdo nevezme.

Vidím, že už opravdu nemůžu psát skoro nic :(

5 komentářů:

  1. Zorko, když nedokážeš unést pravdivou připomínku, kterou hned mažeš jak děcko, tak bys asi neměla psát neanonymní blog, to s sebou přináší riziko odhalení před tvými virtuálními přáteli, je mi jasné, že tohle smažeš taky, takže se loučím. Pavla

    OdpovědětVymazat
  2. Přesně tak, s těmi lidmi jsi něco zažila ať jsou to hezké či ty horší vzpomínky :)

    OdpovědětVymazat
  3. Pavlo, kdyby byla pravdivá, tak ji tu rozhodně nechám. Ale to co jsi psala není pravda. A ví to on i já. Ani mi není jasné, čeho tím chceš dosáhnout.

    Míšo vzpomínky mi zůstanou a smazání některých věcí je hlavně ochrana jejich soukromí, protože tento blog je moje soukromí a ne soukromí mých přátel.

    OdpovědětVymazat
  4. Osm let je osm let, na vejšce potkáš taky skvělé lidi a ještě se tam vážně pije jedna radost:), ale to dospívání a hlavně ty první lásky ze střední, to už nikdo nevezme:)
    Uuu, úplně se ve mně vzbudila melancholie...
    Těším se zase na další článek.

    OdpovědětVymazat
  5. Jo po střední se hodně změní život, ale tak jedna etapa končí, druhá začíná. I na tý vejšce si člověk najde zase svý. Tak ti držim palce ;)

    OdpovědětVymazat