pondělí 11. dubna 2011

Žiju, ale sporadicky

Víkend byl nejbáječnější. V pátek mě Hanička naplnila pozitivní energií, abychom pak společně s našimi muži strávili skvělý večer.

V sobotu jsem v "Mekáči" okoštovala krevetový wrap s delikátní sezamovou zálivkou a krutonky a brambory de luxe, viděla koňské závody a konečně se seznámila s Pánem Prstenů.

Potom jsem naložila králičí stehna, abych je mohla druhý den upéct a podávat k obědu. S přílohou v podobě gnocchi jsme se OBA olizovali až za ušima.

A taky jsem začala psát seminárku. Konečně. Nesnáším to, že si všechno nechávám na poslední chvíli. Ale dobře mi tak!

Bohužel víkend skončil a teď? 


Se cítím absolutně neschopná. Neschopná čehokoli smysluplného. Natože nesmysluplného se učení matiky na zítřejší čtvrtletku...

Jako každé jaro už mě ta moje únava a všechny další nesmyslnosti ani nepřekvapují. Kdyby to nebyl maturitní rok, tak jsem snad i docela v klidu :D

Jenže já si nechci takhle stěžovat. Tenhle čas je i časem plným skvělých věcí. Mám lásku, která mi dává sílu. Mám před sebou už jenom něco přes dva měsíce školy, což je oproti osmi letem chvilinka. Mám před sebou velikonoční relaxaci na horách a zanedlouho i dloouhle prázdniny plné nejrůznějších akcí.

Tak jako si nestěžuj Eiffelovko, jooo? Dej si na oči plátky a oni splasknou, neboj! Všechno splaskne a opadne! Jen to vydrž !!!

1 komentář:

  1. Taky bych si vůbec nestěžovala,kdyby to nebyl maturitní rok...a dokopat se k učení?už aby to bylo ..:-)

    OdpovědětVymazat