pátek 11. března 2011

Jmenuji se Latté, Soya Latté

Poslední měsíce už nejsem schopná naučit se něco jiného než svoji milovanou francouzštinku a občas mi v mozkových buňkách utkví i nějaká ta filozofie.... ale ostatní "nepotřebné" předměty? Průběh "mého šprtání" probíhá asi nějak takhle:
  • pevně rozhodnuta se svědomitě učit, zalezu do zvukotěsné koupelny se sešitem a hrnkem(ehm, spíš hrncem) čaje
  • nahlas si čtu text
  • snažím se znovu říct text zpaměti
  • radši to několikrát opakuji
  • asi po 15 minutách mě to přestává bavit
  • začnu si říkat, proč se to vlastně učím a k čemu mi to bude?
  • dopiju čaj, vezmu sešit a jdu k psacímu stolu
  • najdu volný papír, rozstříhám na malé kousky a začnu psát TAHÁK !!! :D 

Nejinak tomu bylo i včera, když jsem se pokoušela naučit biologie. Opravdu jsem se snažila! Ale odolali byste pozvání na večeři, co? Odolali byste skvělé restauraci, kde vás čeká porce jako pro slona a ještě k tomu za skvělou cenu? Já tedy ne :D A tak jsem místo učení baštila maxiCaesara, zapíjela ho Frankovkou a bylo mi blaze :) A vůbec mi nevadilo vstát o něco dříve, dopsat si taháček a s jeho pomocí úspěšně vyplnit test... A jaký je váš názor na taháky? Využíváte jejich pomoci nebo jimi opovrhujete?

A k čemu ještě došla páteční unavená mysl slečny Eiffelové ... ?



Jména jsou stejně legrace. Zajímavé je, že v cizích zemích je úplně normální jmenovat se jako nějaká věc. Třeba francouzský Pierre by byl v češtině Kámen (tak se jmenuje třeba architekt, který vybudoval plán Washingtonu D.C., a navíc jeho příjmení je l'Enfant....Kámen Dítě, to je panečku jméno!). Nebo taková dcera Gwyneth Paltrow Apple (Ahoj Jablko? :D haha) Kdybych si měla vybrat ztřeštěné a bláznivé jméno, byla by to právě Soya Latté (za a) mi to hezky zní a za b) mi to moc chutná) ...


Nad hrnkem tohohle lahodného pitiva se s pro dnešek loučím a za chvíli pádím plesat.
Au revoir :*

3 komentáře:

  1. Milá Zorko, jsem moc ráda, že jsi opět začala psát. Mám hned lepší náladu.
    Pár taháků jsem za svých gymnazijních let také použila (naštěstí i úspěšně). A má zkušenost je, že když si s ním ještě dáš záležet, většinu si stejně zapamatuješ (bohužel krátkodobě). No a za poslední mé 3 vysokoškolské roky jsem už nepoužila ani jeden. To bych totiž poté musela dělat už celý život a pacient by se na to nemusel tvářit potěšeně :-)

    Nakonec má rada: uč se, co potřebuješ pro budoucí studium, a co potřebovat nebudeš, napiš na tahák (max.bych se učila základní osnovu)

    A.

    OdpovědětVymazat
  2. Jéje, taky mám velikou radost, že zase píšeš - jen tak dál, těš prosím naše hladové zraky a mysli :)

    Jinak já jsem naprosto netahákový typ, vrchol mého školního tahákování bylo pár vzorečků na lavici z fyziky. Ale proti tahákům v zásadě vůbec nic nemám, ono učit se spoustu věcí, co mi v životě nikdy k ničemu nebudou je prostě otrava :D. Já mám to štěstí extrémně dobré krátkodobé paměti, takže mi stačilo si třeba biologii a podobně jednou dvakrát přečíst, napsat test a pak se mi to samo zase z hlavy vygumovalo :). Tak přeju, abys tu přípravu k matuře zvládala v klidu a nemusela se rozčilovat nad zbytečnostma ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Na střední sem si taháky dělala, ale na vejšce tak max. 5x za 3roky a použila ho 2x, ale sem zásadně pro taháky, když jde o ostatní. Ono je lepší, když mají lidi kolem taháky a nechají mě psát, než jak je to obvykle, že testy sou spíš o soutěži, kdo toho víc opíše nebo dostane z vedle sedícího. Někteří lidi nepochopí, že nejdřív v klidu dopíšu svoje a pak poradím.

    OdpovědětVymazat