pondělí 21. listopadu 2011

Manège

Byli jsme na kolotoči. Dvakrát za sebou dva dny po sobě. 
Tak se cítím jako na kolotoči. 




Jednou nahoře, jednou dole, jednou se točim rychle, ale mnohdy se to všechno táhne a já už jen čekám na vysvobození v podobě neděle a pondělí...




Těžko se něco předstírá,  když to člověk tak necítí...


Ale slíbila, že vydrží a tenhle slib dodrží.


Mignon ;)

úterý 8. listopadu 2011

Pâtissier - Chocolatier: Lionel Hautbois

Tak se není čemu divit, že zrovna nehubnu :D

A nemám peníze. Všechno je tu proklatě drahý. A hlavně koktejly(prostě to nejde aby Piňa Colada stála 8 euro tudíž 200 korun!).
Včerejšek byl naprosto skvělý den plný zážitků. Ráno jsem koukla na dva díly Ringer(docela zajímavej seriál s naší starou známou Buffy, přičemž slovo "stará" tu má i svůj pravý význam... přemožitelka upírů nám jaksi zestárla a nevím proč, ale připadá mi v obličeji trochu jako myš:/ ) Nicméně na seriál koukněte, je to fajnově napínavý. 
V půl druhé jsem se sešla s Terkou na tramvajové zastávce Port Marianne. S úsměvem mi sdělila, že mi připravila program v podobě tříhodinové přednášky předmětu "úvod do práva". Pak mě uklidnila tím, že tam hodlá zůstat stejně jen hodinku a pak půjdeme do knihovny. Navíc jsem s sebou měla notebook, takže o zábavu jsem  měla kdyžtak postaráno. Nakonec ale zábavu obstarala profesorka, která se 15 minut po začátku přednášky sbalila a odešla, protože jí přišlo, že studenti vyrušují. Prý vždycky jen vyhrožovala, že odejde a včera to udělala poprvé. Chudák Terezka, chtěla mě zdeptat a ona jí to pokazila :D Pak jsme šli na hodinku do knihovny a pak jsme se dvěma spolužáky(Alexander a Loic) šli na Place de la Comdedie, kde jsme zašli do baru.

Dala jsem si koktejl, kde bylo pivo,bílý víno a džus. Určitě se vám to zdá jako humus, ale francouzi berou pivo prostě trochu jinak. Loic si dal to samý. Alex si dal pivo s colou, což už je fakt docela troufalost. Jediná Terka hrála za ČR a dala si lahvovou Plzeň za 3 eura 50 centů (to se chce člověku brečet nad tou cenou). Díky tomu pivku jsme se taky začaly bavit s číšníkem, který nám říkala, že tu ještě žádného čecha neobsluhoval natož aby s ním mluvil. A byl hezkej a sympatickej, tak jsme si s Terkou plácly na to, že tam ještě určitě musíme zajít!

Asi kolem pátý jsem se rozhodla jít domů a Loic to měl stejnou cestou. Bylo na něm vidět, že by ještě někam zašel, takže jsme nakonec ještě poseděli v jedné kavárně na ovocnym pivu a heinekenu(jojo, zase všechno míchám jak blázen!). A pak jsme se nějak dostali k tomu, že máme chuť na sushi. Vybrala jsem pikantní s tuňákem a takovou svačinku bych klidně mohla jíst každej den. Pak jsme se rozloučili a musela jsem mu slíbit, že mu napíšu, jestli v sobotu večer můžu "sortir" :)

Doma jsem pak byla lehce veselejší a vykřikovala jsem, že jsem konečně poznala francouzské lidi a Lucas byl ze mě nadšenej. Asi byl konečně spokojenej, že taky nejsem pořád "timide a serieuse" :) 

Jediná špatná věc se stala večer, kdy mě Sandrine požádala, jestli bych se nemohla sprchovat ráno, protože to ruší děti, když usínaj. A taky abych tolik neplýtvala vodou :(
Achjo, já ale prostě nesnášim jít do postele neumytá a když je mi pořád zima, tak jediná zaručená pomoc je proud horký vodo... achjo, jsem odsouzená k zimě..

neděle 6. listopadu 2011

Pylones

Odkaz na nejlepší obchod se skvělejma vychytávkama včetně sushi magnetků, pilníků, pinzet, zrcátek, peněženek nebo domácích potřeb s úžasným designem!  No podívejt se sami!
Už teď je mi jasné, že jsem nezůstala pouze u  pinzetky. (Měli víc druhů a já nevěděla kterou. Terka prohlásila ať vezmu tu, která je mi nejvíc podobná. Voilá! A ještě jsem si ji nechala dárkově zabalit, hehe.)
Teď mám spadeno na peněženku s velmi výstižným nadpisem "Je suis en crise." Ale pořád váhám, zda radši nepořídit druhé tričko ze Zary, protože stoje o 5 euro míň než peněženka. Il faut économiser!
                                                   nemám                                                                                                      mám

Není to blbý mít dvě skoro stejný trika? :D (To je opravdu životně důležitá otázka :D!)

sobota 5. listopadu 2011

Dostala jsem nejkrásnější dopisy

 A čekám další!
Nová šála, zelený čaj pro přípravu ledovýho nápoje (to jsem zjistila až poté, co jsem ho koupila :D) a nejlepší Cappuccino s pěnou do půlky hrnku! :D)
Do minulého článku jsm Vám zapomněla napsat jednu dost důležitou informaci. Myslím, že to bylo ve středu.. U oběda jsme se Sandrine probíraly štíhlou linii, říkala mi, že jí přijdu dost hubená a přitom jím docela hodně. No s tím druhým souhlasím, ale tý hubenosti už docela pochybuju :/ Ale tak jsme se taky bavily co nám chutná a nakonec slovo dalo slovo, Sandrine mi navrhla ať pro ně něco připravím k večeři. Tak jsem se rozhodla pro Ratatouille, protože vím, že si určitě mysleli, že to bude něco uplně jinýho.

Ale přesně jak jsem předvídala, zabodovala jsem na celý čáře. Všem to chutnalo strašně moc, i Lucas, který vařenou zeleninu moc ráda nemá, snědl celej talíř. No pak jsem se dozvěděla, že bejvalá au-pair, která je Italka a nad vším ve Francii ohrnovala nos, jim prý připravila těstoviny s omáčkou z konzervy! Takže jsem v něčem předhonila i ji... a to mě upřímně těší :)

Jinak řasenku jsem získala! Jupí :)

čtvrtek 3. listopadu 2011

Un Monstre à Paris

Oui, v úterý jsme byli s dětma v kině na tomhle moc povedeným animovaným filmu. Hlavní postavu Lucelle nadabovala a nazpívala Vanessa Paradis (pusťte si TO), dokonce mi přišlo, že i postavička se inspirovala Vanessou (ale jen lehce, protože Lucelle měla opravdu jen malinkou mezírku mezi zubama.. comme moi ;)) Takže to byl můj ciméma début a doufám, že co nevidět půjdu zase!


Bohužel když jsme vyšli z kina, schytali jsme takovej liják, že Alix myslela, že přišla povodeň. Povodeň to samozřejmě nebyla, ale za tu pětiminutovou cestu domů jsme stihli zmoknout tak, že jsem měla mokro úplně všude (ale fakt úplně!).


Celej zbytek dne už jsme jenom blbli, přidal se i Lucas a děti se nejvíc bavily, když mu mohly roztahovat obličej do všech stran. Pak to zase přehnali s blbnutím, takže Alix  byla naštvaná na Lucase a brečela. Když se uklidnila, tak přišel i Lucas a nějak jsme se všichni usmířili. Dozvěděla jsem se taky, že neměl rád tu jejich předchozí au-pair taky proto, že pořád nosila upnutý legíny a měla tlustý stehna. Tak na to jsem mu samozřejmě řekla, že to přece neni o vzhledu a on řekl, že na něj byla moc uřvaná.... Bavili jsme se i tom, jestli mě má nebo nemá rád, protože já mám docela často pocit, že ho štvu. Ale prý to není pravda, prý pořád jen žertuje a kdyby mě nesnášel, tak to poznám.... a nakonec řekl, že mě má rád. A od té doby je na mě vážně milej. Dneska mi dokonce řekl, že mi to sluší :D puberťák jeden!
Betty - cochon inde



Já jsem si udělala radost a koupila si nové triko ze Zary a šálu z Camaieu. A taky spoustu věcí z velké drogerie, taky řasenku Bourjois "Coup de theatre" a večer jsem zjistila, že mi ji ta prodavačka zapomněla dát do igelitky, tak jsem se tam dneska byla zeptat... Byla tam jiná prodavačka a říkala mi, že jsem měla přijít hned ten den a že mi ji nemůže dát... takže jsem vyhodila do koše 15 euro :/


Ale nechci končit pesimisticky. Teď sedím v Brioche Dorée, měla jsem skvělou tuňákovou bagetkua za pětadvacet minut mi začíná hodina francouzštiny s Dominique :)

pondělí 31. října 2011

(N)ice cream

V sobotu to byly čtyři týdny, co jsem tady. A zrovna jsem ráno musela zakopnout a bouchnout se do hlavy o tu špičatou věc, kterou mám u dveří, takže mě celej den bolela hlava a myslela jsem, že každou chvíli omdlím... ale už je to dobrý. A hloupější doufám taky nejsem :D Dokonce prý mluvím ještě líp francouzsky :D
Včera jsem měla dvě zmrzliny za den, na fotce vidíte jednu z nich. Byly jsme s Terkou v něčem podobným jako je Mekáč, ale jmenuje se to Quick a je to francouzský a tak si člověk říká, že by to snad mohlo být zdravější, ale stejně o tom silně pochybuju :D Nicméně zmrzka s čokoládovou nebo karamalovou "omáčkou" (jak řekla Terka) byla vynikající. Neméně vynikající byl i kopeček Haagen-Dasz za tři euro osmdesát!!! (ale odolejte čokoládový s kouskama cookies :D).
Při degustování jsme pozorovaly Haloweenskej průvod zombie, mrtvol a čarodějnic. Taky jsem zahlídla dva Lucasovy kamarády. Oni mě sice něviděli, ale já měla takovej ten dobrej pocit, jakože už tu někoho znám...
Pohled z Quick(u)

Večer jsem pak s Alix a Lucasem poslouchala nějaký písničky na youtube a nakonec jsme se dostali k jednomu Francouzovi, kterej točí na youtube svoje skeče. Asi nejvíc mě zaujala tahle scénka o košilích ...

A Terka mi půjčila "flešku" se strašnou spoustou filmů dabovaných ve francouzštině, dneska jsme s Alix koukaly na Pomádu, je to sice hroznej dabing, ale pro učení skvělej :)

A to je zatim vše mojí milí :) A tout! :*

pátek 28. října 2011

Parler parler parler

Coucou :)
Včera jsem měla svou první hodinu francouzštiny, která byla opět spíš příjemným povídáním s Dominique, bývalou profesorkou francouzštiny. Je jí šedesát let, bydlí sama se svým psem, který se jmenuje Othello (takže jsme si zjistily, že taky miluje Shakespeara :D)


Jinak jsme rozebíraly různý druhy baget, který tu mají, protože minule jsem koupila "tu špatnou", takže teď už vím, že mám koupit buď festive nebo grand-siècle ...


Dominique mi taky slíbila nějakou knížku, která by se hodila k mé znalosti francouzštiny a taky k věku, protože zatím jsem jenom četla tenhle komiks, který mi půjčila Alix :)

čtvrtek 27. října 2011

Mon étonnement

 Včera jsem byla v úžasném obchůdku plném pohledů, obrazů, sešítků, diářů a dalších takových věcí,  které člověk jako já nutně potřebuje k životu co možná nejvíc :) Tak jsem tam nechala mnohem víc euro než jsem chtěla. Ale koupila jsem především dárky, respektive pohledy pro ostatní. A sobě jsem koupila černej sešítek s šarmantní malůvkou..
 Protože jsem potřebovala zabít čas během obědové přestávky... byla jsem doma a Lucas byl nervozní, protože nevěděl, co způsobilo smrad v jeho pokoji (ha, dobře mu tak!) a když pak přišel do jídelny připojit se k netu a požádal mě, abych šla na net do jinýho pokoje (protože bude mluvit nahlas a bla bla bla), rozhodla jsem si, že půjdu radši na oběd do Brioche než tu sedět jak pecka. Dala jsem si výbornej podzimní salát s dvěma druhy zelenejch fazolek, křupavou bagetku a zelenej čaj. Pak jsem se vrátila do obchůdku a dezertovala (vim, že to slovo neexistuje no :D) čokoládu ... Když v tom najednou přišla vysoká, dlouhovlasá paní, něco kolem pětatřiceti let a začala se mě ptát, jestli nemám jeden typ kabelky i v červené barvě, že ho tu prý jednou viděla... Tak jsem jí řekla, že pouze zastupuju a nejsem tu tak dlouho, takže nevím. A ona se mě zeptala, co jsem za národnost. Tak jsem jí řekla, že jsem z Český Republiky a ona na mě: "Dobrý den. Jak se máte?"
 Tak jsme si povídaly a řekla mi, že  její dědeček (Čech) za druhé světové války emigroval do Paříže, tam potkal babičku a měli její rodiče. Taky říkala, že kdysi studovala češtinu na univerzitě, takže znala docela dost slov :) Já jsem jí říkala, co tady dělám a že se teď cítím dost sama, povídala jsem jí i o Lucasovi, jak jsem tam teď s ním sama a on se mnou moc nemluví a z ní nakonec vypadlo, že je učitelka francouzštiny a že jestli chci, tak se můžeme jednou týdně sejít a povídat si! Ne se nějak učit, ale třeba jít na kafe nebo se projít! Tak jsme si vyměnily maily a nejspíš v pondělí se uvidíme. Mimochodem má české příjmnení - Laurence Kucera! Tak jsem z toho pak celý den byla tak nadšená a překvapená, že jsem sebrala odvahu ...
... a šla si koupit tohle skvělý sushi. Víte co, já se strašně bála, že mi zas nebudou rozumět. Ale ten japončík uměl skvěle francouzsky a já řekla, že chci sushi chévre (s kozím sýrem) a crevette (nemusim překládat že :D) a jak vidíte na fotce, měla jsem to komplet se zázvorem, wasabi, sojovkou a i salátek mi tam hodili. Tak jsem chvíli počkala a za minutku jsem si to štrádovala domů, kde jsem si úplně nejvíc pochutnala ;)

středa 26. října 2011

Besoin d'un verre

Rozhodla jsem se, že tu budu sbírat obaly od čokolád. Jsem zvědavá, kolik jich tu za osm měsíců sním. Teď jsem za půlkou druhé. Samozřejmě, že si vybírám mezi těmi kvalitními, s hodně procenty kakaa a určitě je vám jasný, že i podle obalu :D

pohled z mého pokojíku
 une balade

Včera jsem byla poprvé večer na skleničce Chardonney a po ní jsem si nevkusně dala jahodový daiquiri. Nejstylovější na tom bylo, že jsme s Terez seděly v kavárněbarurestauraci (jmenovala se Café Vert Anglais) venku a já viděla na dům, kde bydlím. Terez mě pořád přemlouvala, ať zavolám Lucasovi, aby přišel a pak se najednou zvedla, šla na něj zazvonit, řekla mu, že je „ma copine“ a ať přijde! No on něco prý, že čeká na kámoše a tak jsme tam chvíli seděly a pak mě Terka začala přemlouvat ať mu jdu ještě jednou říct. No a protože jsem nevečeřela a to víno na mě po skoro měsíční abstinenci působilo nějak víc, tak jsem šla..

No samozřejmě byl zase zalezlej v „zakázaným“ pokoji a pařil. No tak jsem na něj jestli teda půjde, že by to bylo fajn a že bych si procvičila francouzštinu. A on že čeká na toho kámoše a že půjdeme jindy… takže to bylo celkem trapný, pro mě… rozloučila jsem se „a demain“ a odešla jsem radši rychle vypít to daquiri, ze kterýho ten alkohol byl sakra cejtit!

Ale zase se teď už necejtim blbě, že jsem se nezkusila zapojit… ale asi nejsem dost šarmantní, abych zaujala… nebo nevím.

Abych nekončila tak pesimisticky – našly jsme asi tři sushi restaurace v okolí 200 metrů od „ma maison“. A nejlepší na tom je, že Terka je taky blázen do sushi a já jsem geniální, že jsem si s sebou do kuffu přibalila nori řasu. Takže až za týden má drahá bude bydlet ve svém vlastním bytečku, uděláme uvítací sushi party! A to jsem se bála, že si tu sushi za celejch osm měsíců nedám!

úterý 25. října 2011

Ligne Gourmande

Když nebudu počítat, že se dneska ráno kočka vy*rala (tralala) na chodbě (všechny kočky asi nejsou tak chytrý jak se říká), žiju si jako pravá Francouzka. V klidu jsem vstala v devět hodin, kolem půl jedenácté cestou do butiku jsem si v Brioche Doréé koupila Fromage blanc aux fruits rouges, dvě hodinky si pobyla v krámku (Byla tu jenom jedna anglická paní, která mluvila francouzsky a byla strašně moc milá. Úplně bych s ní šla na prohlídku Montpellier a bavila se s ní francouzsky, protože mluvila hrozně skvěle srozumitelně!) a pak jsem v půl jedný šla s Terkou setkat se s další Terkou. Pak jsme ve třech zamířili na oběd jak jinak než do Brioche a já si pochutnala na salátu s těstovinami, rajčaty, kukuřicí a mojí milovanou rukolkou. 

Pak jsem zaskočila do Monoprix koupit krmení pro Betty (cochon inde) a sobě si koupila další sedmdesátiprocentní čokošku, protože ta v minulém článku už je dávno ve mě ;)

A teď sedím, čekám až se v pět hodin objeví mamka na skypu, takže mám konečně čas napsat i to další ... 

Koupila jsem si teploučký botky značky André
 ... a zeleninovou polívku pro dva, kterou jsem celou snědla a konečně mě něco zahřálo :D plus žvejky od Terky .
další zahřívací manévr - čaj v misce, protože žádnej hrnek v domáctnosti pro mě nebyl dost velkej

Jinak prostě je to takový divný... myslela jsem, že synek se se mnou bude bavit víc, ale on je pořád zalezlej v pokoji, do kteráho má od Sandrine zákaz chodit. Navíc si tam vodí svoje kamarády a že by tam udržovali pořádek se taky říct nedá. Hlavně mě dostalo, když kolem mě chodili jako kdybych tam skoro ani nebyla a až asi v půl jedenáctý večer, když jsem šla spát (protože mě bolela hlava, břicho, všechno prostě) se mě Lucas zeptal jestli půjdu s nima. No tak jsem řekla, že se moc necejtím a že radši budu doma. Přijde mi, že to vzal jako výmluvu a celej další den jsem myslela, že je na mě naštvanej. To byl včerejšek, kdy jsem od rána do dvou odpoledne byla s Terkou v mega nákupním centru Odysseum a koupila mu tam velikánský balení Pain au Lait, která tu všichni tak milujjí... moi aussi ;)

A přijdu domů, jeho dva kamrádi dělali oběd a šli si ho sníst. Lucas pak za mnou přišel a říkal mi, že večer jdou na nějakou oslavu, ale že prý nebude moc dobrá, což mě asi mělo přesvwědčit, abych tam nešla... Ale zároveň mi říkal, že je to takový smutný, že jsem tam pořád sama. No ale řekněte mi co mám dělat když tu nikoho neznám, s Terkou taky nemůžu být celý dny (protože se musí učit) a on se mnou skoro nepromluví. 

Prolomilo se to, až když přišel 16tiletej kámoš Antoinne a potřeboval si půjčit nabíječku od samsungu. A nějak jsme se dali do řeči, že jsem tam pak s ním a Lucasem seděla na posteli a přes grooveshark jsme si pouštěli hudbu. Chtěli něco českýho, tak mě napadl jen Atentát od Kryštofů (vubec nevim proč) a Lucas to vtipně napodoboval :D Pak si šel dát sprchu a já s Antoinnem poslouchala Someone like you a on chtěl abych zpívala, tak jsem zpívala tím svým polochrapotem, polokvičením, ale líbilo se mu to (a ani moc nevypadal, že to nemyslí vážně :D). Dokonce vyšel z vany i Lucas (jen v ručníku :P) a byl docela překvapenej, protože mě má za "tres tres timide" přece!

Pak mě A. přemlouval ať jdu taky s nima, vzal mě kolem ramen a šel se mnou ke dveřím. Já řikám, že nemůžu jít takhle oblečená a v balerínkách na doma (to jsou ty oranžový z etamu, viz foto nahoře) a on, že můžu :D Ale pak zas Lucas hledal peníze a než se celej vystajloval, tak jsme na něj čekali. Teda Antoinne čekal, já čekala, abych za nima zavřela :D Tak odešli a asi za půl hodiny u dveří zvoní tři holky. Jedna z nich byla Charlotte(bejvalá, ale asi pořád "kamarádka") Lucase, tak jsem jim řekla, že kluci už odešli a že jsem tu sama. Ch. se omlouvala, volala Lucascovi a pak odešla... No a za chvíli zase přišli úplně všichni - L., A. i holky! Někdo z nich prohodil, jestli taky nemůžu jít, ale já jsem se moc netvářila a když jsem zavírala dvěře, tak na mě Lucas, že příště spolu půjdem...

... tak jsem zvědavá kdy. Protože popravdě se tu cítím dost osaměle. Za prvé necítím žádný pokrok ve francouzštině, když jsem teď už čtvrý den takřka pořád sama a chybí mi to chození na skleničku...

Prosim ty tam, ať už se to zlomí..

pondělí 24. října 2011

Pinson

Píšu dva články takřka najednou. Tenhle je o tom, jak zaskakuju za Sardine v butiku se šperky a kabelkami, protože odjela s dětmi do Paříže (až do středy). Butik se jmenuje Mademoiselle Pinson, je velice „mignonne“.


Cesta sem mi trvá asi minutu, ráno jsem tu od půl jedenáctý do půl jedný, pak mám dvě hodiny na oběd a pak jsem tu od půl třetí do sedmi. Z každého vydělaného eura mám deset procent, takže v sobotu jsem si vydělala 11 euro, což je jeden velkej oběd v restauraci nebo dva moje drobné nákupy zahrnující žvejkačky, vodu a čokoládu :D. Zároveň si tu procvičím francouzštinu s většinou milými zákaznicemi… a v mezičase (což je většina té doby, co tam jsem) jsem připojená k superrychlému internetu a můžu si dělat co chci. V sobotu jsem třeba skypovala asi čtyři hodiny s mamkou...

Teď jsem měla v neděli a v pondělí volno (o čemž vám napíšu v dalším článku ...) a zítra zase hurá prodávat ;)

úterý 18. října 2011

le 18 Octobre

achjo achjo achjo. Nestíhám nestíhám psát, když se dostanu k počítači, tak už jsem obvykle tak unavená, že si pustím seirál, písničky na youtube, skypuju s mými milovanými nebo píšu dopisy do tohohle krásnýho dopisního papíru..
Taky už jsem stihla chytit náběh na chřipku, ale zatím se mi ho daří držet při zemi s pomocí horkejch čajů a paralenu. No, co si budem povídat, už se mi tu i stýskalo, už jsem i brečela a už jsem měla i takové dvě malé potyčky s dětma. Ale všechno to vychází z toho, že jsem prostě moc hodná a milá a nechám si všechno líbit, nevzbuzuju respekt, ale spíš pocit, že jsem jako jejich kamarádka nebo sestra, což je fajn, ale občas by to chtělo , aby se mě trochu víc bály... A to samozřejmě u mě jde těžko.

Ale spíš šlo jenom o takový nevinný trucování, který prostě děti občas dělávaj. Jinak mi přijde, že mě má Alix moc ráda.. kreslí mi nejrůznější obrázky a zpívá písničky a jednou ke mě šla a začala plakat, že si nedovede představit, že odjedu...

Taky jsem se sešla už podruhé s Terez z Olomouce, mou českou spřízněnou duší tady v Montpellier. Zašly jsme do Brioche d'Orée a já si vzpomněla na loňský léto v Nice, kdy jsme tam s Tíbou koštovali bagety téměř každej den ;)

Tady Vám posílám pár fotek z mojí osamělý procházky( + pár fotek z Jardin des Plantes, kde jsem byla v sobotu s dětma), kdy jsem volala Mílovi do Štrasburku a psala dopis babičce. A zjistila jsem, že kromě francouzské konverzace se musim učit i procházet se sama po ulicích Montpellier aniž bych si připadala jako cizinec, na kterého všichni zíraj ...

 l'arc de Triomphe
 Jardin des Plantes

jo a děsně jsem tu ztloustla(tolik kilo jsem v životě neměla, proto taky žádná moje fotka!), takže držim dietu a nedělejte mi chutě! :D