sobota 31. července 2010

Léčba šokem

Code Mode, skvělá akce. Navštívila jsem ji s Kájou, kterou tam odchytila jedna slečna s fotografem, chválila jí blog, dala jí dotazník a kontakt...a milunka se tak krásně usmívala, červenala se a ... měla velkou radost. Z toho jsem měla radost i já. A ještě jsem si jí umocnila náušnicema s Audrey, ale chci i tu placku, prstýnek a řetízek. Vlastně chci všechno co vidíte na fotkách:), které jsou made by Ashuleii, protože Zoriska zapomněla kabel k foťáku doma. Úplně doma. Od čtvrtka je na týden moje doma v Praze:


úterý 27. července 2010

Nymfičky se v polárních končinách nevyskytují.

Nemůžu si pomoct, ale miluju černobílé fotografie. Přináším pár prázdninových pohledů z domova, ze světa, z mojí mysli.
Našla jsem doma triko s osmdesátých let s ozdobným zipem a kdyby bylo trochu delší, nosila bych i ven.
A máte tady ode mě po dlouhé době recept.
Čtu a sleduju Lolitu. Padám do mdlob z Jeremyho Ironse ...

"Byla to ona -  měla stejně křehká, medová ramena, stejně hedvábná, vláčná nahá záda, stejnou kštici plavých vlasů. Puntíkovaný šátek, uvázaný přes prsa, ukrýval před mýma stárnoucíma gorilíma očima, ale nikoli před pohledem mé mladé paměti nedospělá ňadra ..."

pondělí 26. července 2010

Patvary duševních procesů

Nově jsem se zamilovala do Rusky Reginy a hlavně jejího Apres Moi. Opět jsem se zamilovala do UDG a hlavně saxofonisty i když na sobotním koncertě se na mě usmíval ten zpěvák, taky sympaťák .

Trochu se nechápu. Dělám všechno, co jsem ještě před nedávnem odsuzovala. Občas se mi hodně kouří z hlavy. Z těch rozmanitých chvil, co prožívám. Z krásných vět, které slýchám. Z lidí kolem sebe. Bála jsem se, že mi ujede vlak, ale stihla jsem ho a jedu rychlostí, po které jsem dlouho toužila.

A to jsem ještě ani nebyla v Francii už za "dva cet dní"
A pročekala dvě dopoledne v nemocnici s babičkou, která si prorazila hlavu když usnula vsedě.
A stejně krásně jedu...


... možná i proto, že dávám pocit, že andělé existujou a pro něj jsem Lo.

sobota 24. července 2010

Větší než obvykle

 Začala jsem to psát včera ještě předtím, než jsem byla Lolitou, která se vrací až za svítání. Nechce se mi na tom měnit absolutně nic. Ani slovesnej čas, ani slohová správnost a dokonce ani to, že tak nepěkně střídám spisovné a nespisovný koncovky :)

 Nu:

úterý 20. července 2010

Cappucino Fredo

Dny plné vyprávění, smíchu, pláče a všeho, co k tomu patří. Obavy, že nepřijde to, co přijít má, a stane se, co se stát nemá.. Dálka je nepřekonatelná bariéra a blízkost skvělých lidí hojivá náplast. Klári, Mefisto, Vodárna - líbající múza.

pondělí 19. července 2010

"Pár větších maličkostí"

Moravské hody jsou nejlepší. Lidé veselí a přívětiví. Obzvlášť společnost "mladšího bratra Billie Joe Armstronga" byla nezapomenutelným zážitkem. Ale jsou proti nám "kilometry"... a ani jsem se s ním nestihla vyfotit. Zato si můžete užít:
  • polštářovou bitvu
  • pozvání do úžasné cukrárny Romance 
  • zastávku u moderní kaple
  • skvělé domácí Mojito 
To vše ve společnosti krásné a úžasné Evičky v Hustopečích u Brna.

středa 14. července 2010

Summer swimmer

Zatím mi to všechno připomíná ty bezstarostné prázdniny z dětství plné horkých letních dnů, kdy jako jediné osvěžení byl skok vody, kdy se vám nejdřív udělalo špatně z toho teplotního skoku, ale pak už to bylo úplně nejfajnovější. Možná to bude i Topshop plavkami jejichž volánky jsou hrozně podobné volánkům na jednodílných bílých plavkách s barevnými puntíky, které jsem nosila jako malá a nechtěla se jich vzdát ani když už jsem se do nich nemohla nasoukat.
Konečně mám kompenzaci ... a opálení bez bílých ramínek.
Už jsem viděla tolik lidí, se kterými se během roku skoro není možní potkat. A ještě jich hodně bude včetně jednoho milého čechofrancouze, krásného slečny od Brna, pro mě navždycky malého manžílka Filípka a ... francouz by řekl et caetera ...

Rýsuje se toho hodně. Et j'ai le plaisir.
vaše létemokouzlená Zoris

neděle 11. července 2010

"Toho roku se nosily baleríny.

Ty její byly měkké a zavazovací, ty moje pošité zlatými penízky..."
Anna Gavalda: L'Echapée Belle

Svírám v ruce letenku - Praha, Mnichov, Nice -čtrnáct dní - Nice, Frankfurt, Praha. Mademoiselles Chantal(61 ans) et Geneviéve(53 ans) Viglietti. Představy, jak budou tyhle dvě postarši francouzské dámy vypadat, chovat se, mluvit, vařit, kouřit cigarety, mi nedávají spát. Nechci spát, chci zažívat krásné slunečné dny a vlahé noci jako včerejšek. S Kájou spolužačkou jsme se nejdřív opekly u písáku, pak posilnily v Monetu a vydaly se protancovat pár střevíčků do Lázní. Jahodové daiquiri a rytmus oldies až do ranních hodin. Příjemně znavená jsem usnula jako špalek, abych se probudila do ještě většího žáru. Koupání bylo jasné a mcflurry ještě jasnější.
Taky se chystám do kina. A neptejte se na co, protože je to totiž děsně středoproudové a ... prostě the Eclipse vždycky všechno vyžvaním:)

 Užijte si druhou várku fotek od Ashuleii. 
Nové džínové kraťásy ONLY bych nosila dnem i nocí. Miluju je!


pátek 9. července 2010

"Remeber me ...

... when you are at the beach and above all when you paint crackling things. Oh my little ashes! Put my name in the picture so that my name will serve for something in the world." 
Federico García Lorca to Salvador Dalí
Remember me a Little Ashes. Nejenom vybraná spojení slov v Lorcově citátu. Jsou to dva filmy, které jsem shlédla a které pojí dvě věci - Robert Pattinson a smutný konec. Oba stály za to, stejně jako příjemný chvíle s Karolínkou Ašu Kešuovou v jejím pražském bytě, romantických ulicích, zakoutích, zábradích, schodištích, zrcadlech.... se zlatem ve vlasech a srdcem otevřeným...
Merci :*


středa 7. července 2010

Siesta, Fiesta, Mañana !!!

Zbožňuju rty Maji West a Salvadora Dalího (nejen) za to, že s nimi dokázal provést všelicos. Děkuji Jordimu Labandovi, že mě vybavil stylish věcmi, které mi budou zpříjemňovat a zabarvovat šedé školní dny. Jsem vděčná sangrii, protože mě alespoň na chvíli obdařila španělským temperamentem - noc, hudba, flamenko, pláž. Lloret beru jako letní sídlo, kam se každý rok vracím a historickou Tossu, protože v jejích hradbách se zastavil čas. Užívám si materiálního nasycení. Vzpomínám na kočičí muzeum.

Vždycky jsem měla ráda mozaiky - tahle je jen moje: