úterý 16. března 2010

Tohle spravit pro mě nebude problém

"Zašij si díru na kalhotech." "Přišij si knoflík na kabát." Takové věty často slýchávám od své maminky, která se mě snaží osamostatnit, co nejvíc to jde. Když jsem od ní tyto věty slyšela poprvé, odpověděla jsem, že to neumím. Její následné "tak se to nauč" mi ihned evokovalo scénu, která se po pár minutách opravdu odehrála. Ona totiž ráda poučuje a ukazuje, tudíž se s radostí vrhla do předávání manuálních schopností své "nezkušené dcerce". Vzala do ruky jehlu, ladně navlékla nit, uchopila kabát a jala se přišívat knoflík. "Já ti to nejdřív ukážu a ty to pak doděláš, jo?" Začala. A mně už po chvíli bylo jasné, že má aktivita bude spočívat pouze v tupém kývání hlavou, civění vy víte kam a obdivování mistrného umu své drahé matinky. Vzdorující jí tomu tak nechtělo. "Nech mě to taky udělat." Mám prý počkat ještě chvíli. Co je pro ni chvíle? Vždyť ten knoflík už pevně drží a zapošití mi taky nedovolí zkusit. "Víš co, udělej si to sama, když mě k tomu stejně nepustíš." Za maminčiného důrazného varování, že s takovým přístupem se nic nenaučím, odkráčím do svého pokojíčku stěžovat si plyšovým přátelům na svůj těžký životní úděl věčné žákyně.

Od této eskapády uběhlo již pár let. Jsem (lépe řečeno měla bych být) způsobilá k mnoha činnostem, přišívání knoflíků nevyjímaje. Stále slýchám "Zašij si díru na kalhotech." či "Přišij si knofík na kabát." Má odpověď je ale jiná. "Tohle spravit pro mě nebude problém." A opravdu nebude, protože mu ani neumožním, aby se se mnou setkal. Od přírody líná povaha mne nutí takovéto záležitosti neustále odsouvat na druhou kolej. Zásuvce se šicími potřebami se v tomto případě vyhýbám obloukem a inspirována Španěly si říkám "Mañana".
Jaké je to vždy příjemné překvapení, když na posteli, věšáku nebo ve skříni objevím perfektně opravený, zašitý, předělaný kousek své rozsáhlé garderoby. Asi tušíte čí je to zásluha.
"Díky...mami." :-)
Fotografie pořízeny v létě 1996 na Kanárských ostrovech s laskavým svolením modelky Evy a její dcery(též modelky) Zorky(opravdu to není chlapeček v dívčích šatičkách:)

8 komentářů:

  1. No, já se pokládám za celkem zručného člověka, většinou ale přišívám cizím, a to hlavně tatínkovi knoflíčky od košile nebo monterek :P
    Ale ta lenost je tak hrozná věc! Mám ve skříni minimálně dva svetry, které by potřebovaly zašít... už několik měsíců :D
    A kdysi jsem uměla i vyšívat a plést šály... říkám si, že po maturitě to všecko musím znovu oprášit:)

    OdpovědětVymazat
  2. Jéé Zorko, koukám, že jste si mamce hodně podbná, aspoň soudím podle fotek:)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky si pamatuju na ty chvíli s jehlou v ruce a knoflíkem ve dlani. Ale mě to tuším učila babička. I do ted se leccos učím od mamky. Nikdy nevíš co se může hodit :) Krásné fotky z dětství :))

    OdpovědětVymazat
  4. děkuju za krásný komentář Zorinko:)
    jste si s maminkou moc podobný:))!

    OdpovědětVymazat
  5. jo a k té fotc emého obličeje:)
    zatím žádnou uveřejnovat nechystám,nechci ab ymě poznali někteří lidí z mého okolí,aspon zatím ne:)

    OdpovědětVymazat
  6. Taky ti tohle téma přišlo těžší než obvykle? Jak jsi vůbec na olympiádě dopadla? Já byla pátá.. (Teda ne že by to bylo něco extra, ale těší mě že nejsem jediná kdo se toho účastní.. :D)

    OdpovědětVymazat
  7. tak tohle je vážně krásný článek Zorinko.)
    jinak vám to sluší, jste si hodně podobné.

    OdpovědětVymazat
  8. mám ráda fotky z detstvi..jsou plny uzasnejch vzpominek...
    kdybych nebyla lenoch a chtelo se mi skenovat,tak si dam taky na blog nejaky upomínky na léta minulá:)

    OdpovědětVymazat