středa 31. března 2010

To bylo loučení...

Alenka v Říši domácnosti a za zrcadlem si dala další porridge a objevila zmenšené parfémy, které necítí
vyfouklá vajíčka na Velikonoce přeci

Možná si teď myslíte, že píšu proto, že už je mi líp. Není. Nemůžu dejchat, dělat všelijaký "zábavnosti", takže jedinou mou záchranou je laptop(i když se mi pořád zničeho nic vypíná, nenapadá vás proč mi to dělá?)
Mamis si kvůli zítřejšímu výletu vzala dovolenou. Výlet nebude, tak bude doma. Chystám se pustit jí Lovely Bones, tak doufám, že ji neodradí otřesné zvuky, které mé choré já nedokáže nevyluzovat.
Ráno jsem musela do krámu pro vodu a nemohla jsem tam nechat novou Ž&Ž. V tomhle stavu pro mě ale byl fuškou i rozhovor s Janou Plodkovou(neviděl někdo Protektora?)
Pro vodu jsem musela, protože nám zplesnivěl kanistr na EKO vodu a došla jsem ke zjištění, že jsem vážně zhejčkaná a voda z kohoutku je pro mě to nejhnusnější, co můžu pozřít...i čaj je z ní hroznej. Přitom vím, že "kohoutkovou" pije hodně lidí. Po tom dni v její přítomnosti to ale vážně nechápu..
Tak by mě zajímalo, jak to máte s vodou vy??? Pijete balenou, eko nebo kohoutí? :))

úterý 30. března 2010

...

Za okýnkem krásně svítí, pro mě je to ale v řiti..
Omlouvám se za to silné slovo, ale musím říct, že Velikonoční prázdniny pro mě budou ve znamení posedávání a polehávání doma. Žádná Praha, Garden Collection, Topshop a Coffee. Dnes jsem byla u doktorky. Prý mám puchýřky v krku, virózu a potřebuje to nejméně pět dní doma:(
Já nemocná nebývám, takže mě to teď fakt skolilo. Je mi špatně..ani číst nemůžu. To znamená, že asi nebudu moc přispívat, protože nebude co..
Užijte si krásné Velikonoce a brzy nashle!                                      
čajující Zoris(ka)

neděle 28. března 2010

Lásku, rýmu a koně člověk neutají...

Pořád mi vypadávají sluchátka z uší a fakt mě nebaví, když mi to přerušuje něco tak pěknýho jako je Wonderwall. Celé odpoledne jsem strávila stahováním Lovely Bones a dopadlo to tak, že po třetím přerušení jsem se spokojila s ochutnávkou prvních dvaadvaceti minut(už i ty mě rozplakaly! V dobrém slova smyslu samozřejmě). Asi nějaká vyšší moc chce, abych to viděla v kině. Komu by se ale chtělo čekat ještě měsíc, až se místní "biógráf" uráčí Pouto uvést.

Tak jsem se elegantně dostala k tomu, že tu knihu už mám přečtenou. Stalo se tak přesně ve dvanáct nula nula v pátek šestadvacátého března. Vlastně celkem prostý příběh vyprávěný hodně nevšední formou mě donutil čtvrt hodiny civět do vyválečkované zdi v kuchyni a přemýšlet o spoustě věcí. Ten příběh mě zkrátka ovlivnil, změnil, posunul....jenom vám to nedokážu popsat. Tak pardon.


Včera jsem měla špatnou náladu z ničeho, večer mi jí malinko vylepšil Hugh a jeho "popbok", ale noc mě navedla na zjištění, které se ráno potvrdilo. Bolí mě v krku, oči jako po píchnutí včel a dal by se na mě ohřívat čaj. Echinaceové kapky a bonbóny jsou mi chlebem a doufám, že do čtvrtka to vyležím, protože jeden pěkný den s dvěma matičkami(Prahou a tou opravdovou) mi prostě nesmí uletět.

Mimochodem. Dnes je Květná neděle, tak doufám, že jste oblékly něco nového na sebe. To abyste celý rok kvetly!


Frk, smrk
uspaná Zoris

sobota 27. března 2010

Tak pojďte víly! Jedem!

Po naprosto nestíhacích dnech se opět hlásím. Úspěšně jsem přežila testovací palbu a jako bonus ještě zabodovala v nemilované matematice.
A včera jsem se (jakoby za odměnu) vydala za maminkou do Prahy. To teplo, zástupy Italů nebo Španělů a pohoda způsobily, že jsem si připadala jako na dovolené a představovala jsem si, jaké by to bylo, kdyby za Václavákem bylo moře..
Potřebuju jarní polobotky a v Topshopu měli přesně to, co jsem hledala. Jenže v posledním a bohužel jiném čísle než jsem potřebovala.
Tak jsem si aspoň v Coffee dala West side story a byly tam borůvky!!! No a když už jsme u těch muzikálů, navštívily jsme Johanku z Arku v divadle Kalich.
Bára Basiková v hlavní roli byla dobrá, ale úplně nejvíc mě uchvátilo taneční duo smrt/anděl. Tady se na jednoho z nich(smrt) můžete podívat úplně na začátku.
Vytáhla jsem Divotvornou kuchařku a rozhodla se udělat králíka na bílém víně a sušených švestkách. C'était deliceuse.

středa 24. března 2010

Už přes deset tisíc! Tak tedy desetitisíceré díky vám!

Děkuju vám moc za pochvalu sáčka. Nemůžu si odpustit pochlubení, že se vojáček setkává s nadšenými pohledy ostatních. Včerejšek se nesl ve znamení: "Máš moc pěkný sáčko." Což mě upřímně moc těší. Mnohem míň už jásám nad školou, kde si na nás pořád vymýšlejí nejrůznější testy a referáty. Jak jsem psala, že na mě jarní únava nepřišla, upřesňuji, že přišla, ale v trochu jiné formě - neskutečné lenosti, která mě nutí na mnoho (školních)věcí kašlat. Zatím se mi to ještě nevymstilo, ale radši se morálně připravuji na nějakou známkovací pohromu.Také jsem vytáhla asi rok nenošené džíny(viz foto), ohrnula nohavice, opásala (jinak by brzo všichni viděli jiné kalhot(k)y :) a vyrazila. Také se vám stává, že si něco koupíte, necháte to dlouho ležet ve skříni s tím, že už to asi nosit nebudete a po čase vám to přijde skvělé?

A ještě nesmím zapomenout upozpornit na extra čaj. Je od značky Biogena a některé typy se dají koupit třeba v Rosmannovi, ale celý sortiment si můžete prohlédnou na http://www.biogena.cz/ a tam i zakoupit. Během Velikonočních trhů na Václaváku také tam můženarazíte na jejich stánek. Jako se to podařilo mě. Velmi sympatický pán mi nabídl ochutnávku a protože já - Tealady - Biogenu už znám, jsem s ním docela pokecala. A vydělal na mě, protože jsem si koupila jejich novinku Majesic Tea(viz. minifoto) a jsem úplně nadšená. Příchuť Noni&Švestka 4ever!

vaše "čajopilá" Zoris

úterý 23. března 2010

Guido Guido Guido !

Jsem totálně posedlá hudbou z Nine. Hlavně tou s Kate Hudson, tou s božskou Marion Cotillard a tou s překvapivě bravurní Fergie. Opravdu stojí za to slyšet a vidět!


Včera jsem poprvé vyvenčil vojáčka(rozumějte fungl nové sáčko z h&m), pověsila na sebe čím dál tím častěji nošené srdíčko(které se dá rozevřít, heč!:) a vyrazila vstříc všedním, zejména školním, povinnostem, které v tak krásném počasí vykonávám s nepředstíranou nechutí.

Ale jakoby mě jaro chtělo potěšit, uchlácholit a nabýt energií, nechává mi samé dobré zprávy.

A už si rozmýšlím, co si odnesu z Marionnaudu, protože mi poslal šek na dvěstěpadesát korun. Já to vidím na něco od Bourjois. Juch!

A co jarní únava? Máte s ní zkušenosti? Já každoročně a vážně mě nebaví. Takže jsem se rozhodla proti ní bojovat. A jak? Hodně(ale vážně hodně) spát, dostatečně pít a hlavně se SMÁT!

neděle 21. března 2010

Be italian and Take it all

Praha je mi svým způsobem blízká téměř jako Paříž. Nevím, jestli je to tím začátečním P, stejným počtem písmen v názvu nebo Pařížskou ulicí... Měla jsem se opět pohádkově. Až na pár maličkostí V Národním divadle si nedokáží rozdělit práci a pět minut před představením mají stometrové fronty před divadlem. Samozřejmě, že ti, co jsou v galeriích to kvůli nim nestihnou doběhnout a uvaděčky je za to ještě seřvávají. A když už se divačkám zdá, že je všechno v pořádku, na jejich místech sedí žádným jiným jazykem nemluvící Němky, které mají místa úplně někdy jinde. A těm kulturychtivým slečnám nezbývá nic jiného, než celou první část sedět na schodech. Ale jinak mě Bizetova Carmen uchvátila. Stejně jako Marion Cotillardová v Nine, stejně jako veselé oblečení v Zaře, Topshopu, H&M(kde jsem si nechtěně zahrála na stylistku, když mě jedna slečna požádala o pomoc s výběrem šály ke kabátu. Vypadala mírně zhuleně, já zase dost překvapeně, takže to musela být pro mon amie Amálku dost komická scénka.) etc. a jarní nabídka úžasných torill, bagelů, sandwichů a salatů v Kávovým nebi.


A ještě jedno vysvětlení: i když velmi nerada, oba dva kusy z předchozího článku jsem v Zaře nechala. Zahrála jsem si na hodnou dcerku a mamce pořídila krásnou džínovou košili z H&M, kterou si moc přála, takže už mi zbylo jenom na lesk vanilkovou pralinku a ovesnou kaši od Marka!

Tak čágo bélo módní šílenci (samozřejmě myšleno v dobrém)
Zoris, které padá hlava, jako těžký květ

sobota 20. března 2010

Teenage dreams in a teenage circus

Euforie z toho, že už je tak krásně a že jsem ve své oblíbené Zaře mě vedla ke ztřeštěné kombinaci těchto dvou hravě rošťáckých, barevných a "mikovských" kousků :)
šaty a košile - vypůjčeno od Zar(k)y, tílko h&m, bijou by avon

čtvrtek 18. března 2010

Pelemele

  • Kniha Pevné pouto aspiruje na jednu z mých nejoblíbenějších knih. Je smutná, veselá, děsivá, hravá - sedí na ní jakýkoli přívlastek kromě špatná.
  • Toužím vidět Nine, Alenku a již zmiňované Pouto.
  • Mika kamrádí s Lady Gagou a možná randí s Karie Perry.
  • "Jediný dobrý táta, kterého jsem měla, je ten jogurt." (smutné, ale bohužel pravdivé)
  • Znáte oblečení značky 3SUISSES? Některé kousky vážně stojí za shlédnutí. Ale doporučuji katalog, webové stránky připomínají výprodej.
  • Ano, minulý článek jsem použila na Olympiádě :) A jak to dopadlo? Číslo sedm není až tak špatné :)
  • Nechápu to, ale je TEPLO! A když jsem dnes šla ze školy, jeden starší pán už okopával své záhonky a mě to přišlo velmi roztomilé.
Ne, že bych nemilovala svůj tmavomodrý kabátek a pruhovanou šálu, ale doufám, že tento outfit už přestane převládat v mém šatníku a konečně vytáhnu něco lehčího a NOVÉHO! Těším se, těšte se, těšme se!!!
V mozku se mi nakumulovalo strašně moc informací a nějak nejsem schopná napsat celistvý článek. Proto pouze těch pár nesouvisejících postřehů.

úterý 16. března 2010

Tohle spravit pro mě nebude problém

"Zašij si díru na kalhotech." "Přišij si knoflík na kabát." Takové věty často slýchávám od své maminky, která se mě snaží osamostatnit, co nejvíc to jde. Když jsem od ní tyto věty slyšela poprvé, odpověděla jsem, že to neumím. Její následné "tak se to nauč" mi ihned evokovalo scénu, která se po pár minutách opravdu odehrála. Ona totiž ráda poučuje a ukazuje, tudíž se s radostí vrhla do předávání manuálních schopností své "nezkušené dcerce". Vzala do ruky jehlu, ladně navlékla nit, uchopila kabát a jala se přišívat knoflík. "Já ti to nejdřív ukážu a ty to pak doděláš, jo?" Začala. A mně už po chvíli bylo jasné, že má aktivita bude spočívat pouze v tupém kývání hlavou, civění vy víte kam a obdivování mistrného umu své drahé matinky. Vzdorující jí tomu tak nechtělo. "Nech mě to taky udělat." Mám prý počkat ještě chvíli. Co je pro ni chvíle? Vždyť ten knoflík už pevně drží a zapošití mi taky nedovolí zkusit. "Víš co, udělej si to sama, když mě k tomu stejně nepustíš." Za maminčiného důrazného varování, že s takovým přístupem se nic nenaučím, odkráčím do svého pokojíčku stěžovat si plyšovým přátelům na svůj těžký životní úděl věčné žákyně.

Od této eskapády uběhlo již pár let. Jsem (lépe řečeno měla bych být) způsobilá k mnoha činnostem, přišívání knoflíků nevyjímaje. Stále slýchám "Zašij si díru na kalhotech." či "Přišij si knofík na kabát." Má odpověď je ale jiná. "Tohle spravit pro mě nebude problém." A opravdu nebude, protože mu ani neumožním, aby se se mnou setkal. Od přírody líná povaha mne nutí takovéto záležitosti neustále odsouvat na druhou kolej. Zásuvce se šicími potřebami se v tomto případě vyhýbám obloukem a inspirována Španěly si říkám "Mañana".
Jaké je to vždy příjemné překvapení, když na posteli, věšáku nebo ve skříni objevím perfektně opravený, zašitý, předělaný kousek své rozsáhlé garderoby. Asi tušíte čí je to zásluha.
"Díky...mami." :-)
Fotografie pořízeny v létě 1996 na Kanárských ostrovech s laskavým svolením modelky Evy a její dcery(též modelky) Zorky(opravdu to není chlapeček v dívčích šatičkách:)

pondělí 15. března 2010

Chachacha

Se zaujetím si prohlížím mé Eiffelovkovo-čokoládové zákoutí...
... a banán je za minutu ve mě, zato kávinku si vychutnávám. Snažím se pít co nejpomaleji, protože potom se budu muset zvednout a jít dodělat plakát na společenskovědní seminář týkající se komunikace. Mika(víte, že je původem Libanonec a taky žil v Paříži?) mi zpívá Baby, I hate days like this... Nezbývá mi nic, než s ním souhlasit, sníh mě dneska opět "potěšil". N druhou stranu jsem ale skákala radostí nad dvěma výbornými z french and czech. Nojo, kromě francouzštiny se učím i anglicky. Dokonce mnohem déle. A právě proto mě mrzí, že mi nejde tak, jak bych si představovala. Obdivuji všechny, kteří se dokážou věnovat více jazykům najednou a ještě k tomu je mistrně ovládají. Moje schopnosti mi to nějak nedovolují, a proto musím jeden(rozumějte angličtinu) trochu odsouvat na druhou kolej.
Máte to s učením jazyků podobně?

Cestou ze školy moje zraky spočinuly na nově otevřeném kadeřnickém salónu s názvem "chacha". Vzala jsem si jejich letáček a celkem jsem se nasmála:


Proč o tom vlastně píšu. Pořád přemýšlím o nějaké změně. Patce nebo tak něco. Jsem ohledně svých vlasů dost náladová. Ještě před týdnem jsem byla absolutně nespokojená a teď mi zase nevadí. Ale "popůlroční" zastřižení konečků by jim jedině prospělo, souhlasíte?

Pac a pusu
právě dopivší Zoriska

PS: a držte mi zítra palce! Čeká mě okresní kolo češtinářské olympiády!!!

neděle 14. března 2010

When it rains and rains and rains...

pustťe si tuto píseň, jmenuji ji oficiálním soundtrackem k článku
Vine makes me laughing a lot, talking a lot...being happy a lot.

Protože v anketě vítězí přání, abych psala o svém každodenním životě a těsně v patách mu jsou fotky, rozhodla vyřešit tento článek takto - pár obrázků a pár vět.
Za týden jsem stihla dvě oslavy narozenin(z toho jedna byla dvojitá!). Obrázky pocházejí z té nedvojité. Byla taková poklidná, pouze holčičí(protože opačné pohlaví v našem okolí je značně nespolehlivé a nepodařilo se mu sehnat auto a tím pádem se ani nedostalo na oslavu probíhající na vzdáleněším místě). No ale i bez nich jsme si to skvěle užily. Hrály jsme takovou hru, kdy si losujete odpovědi a otázky, což samo o sobě nezní moc vtipně, ale věřím, že když se vás někdo zeptá: "Jak to máš nejradši?" a vy musíte odpovědět: "Ve svazácke košili na májovém průvodu.", určitě to nezůstane bez odezvy:)
Včera jsem byla s maminkou a jejím přítelem na Divotvorném hrnci, muzikálu z per Voskovce a Wericha. Moc se mi to líbilo, jenom je mi líto divadla na Fidlovačce, jehož budova je "ozdobená" sprejerskými obrázky odshora dolů:(

No a dnešek mám bohužel ve znamení učení se na testy a dělání úkolů. To bych však nebyla já, abych si stejně nevyšetřila kopu času na kafíčko, čajíček, vás a poslouchání Miky a jeho Rain(už asi tak třicetkrát). Tohohle klučinu mám vážně ráda. Jeho songy jsou na první pohled strašně optimistický, ale zároveň v nich vidím hloubku a pravdu. On je prostě malý velký a roztomilý dítě. Navíc se mi líbí jeho oblečení. A odnepaměti mám slabost pro kudrnáče (celý svůj první pobyt v Paříži jsem strávila počítáním krásných kudrnáčů - a bylo jich tam hodně. Zkrátka Paříž je nej ve všech aspektech:)) !!!

 

Byl někdo z vás v Berlíně?
27. května tam jedu na jednodenní zájezd a byla bych ráda za veškeré typy na místa(a hlavně obchody a kavárny:))), které stojí za to navštívit.

Au revoir pour ce moment
ZorisParis

pátek 12. března 2010

Zoris Marks&Spencer(ová)

 

Nějak mě přepadla myšlenka sečíst všechno pochutiny a jiné pěkné věcičky z Marks&Spencer. Začala jsem lítat po bytě a fotit to. Nu, tady je výsledek:

čtvrtek 11. března 2010

Je voudrais que quelqu'un m'attende quelque part

Ráda se toulám pražskými zákoutími, s knížkou v ruce, s fotografickým mágem Kájou po boku. Cílová stanice? Ráj kavárenských povalečů.

středa 10. března 2010

Středa, několik stupňů pod nulou...

Právě se chystám loknout dalšího doušku úžasného kávového moku, který jsem si podle "vlastněvynalezeného" receptu připravila. Bohužel zjišťuju, že už jsem všechno vypila. Merde.

Nevím, jestli jsem vám psala, co vlastně studuju. Donc. chodím na osmiletý gympl a jsem v předposledním ročníku. Upřímně řečeno už se nemůžu dočkat až tento ústav opustím a konečně začnu dělat něco konkrétnějšího, přínosnějšího pro to, čím se chci zabývat. Francouzštinou, ale to je poznat téměř z každého článku:)

Asi každý, kdo si prošel gymplem mi dá za pravdu, že je to typ školy, která vás neustále zahrnuje testy, úkoly a různými dalšími činnostmi ,abyste náhodou neměli pár dnů volných. Přiznávám, že jsem typ člověka, který to dost řeší a často se i nervuje. Přiznání je ale prvním krokem k odstranění problému a musím říct, že je to se mnou den ode dne lepší. A asi tu funguje nepřímá úměrnost, protože čím méně se učením zabývám, tím lepší výsledky mám :) Prozatím:)

Maintenant:
Na idnes jsem se informovala o nové zimní kolekci Karla Lagerfelda(plné černé, bílé, šedé a klasických rafinovaných střihů bravo bravissimo!), jednoduchosti rób hollywoodských celebrit(bravo Sandro Bullock za šaty, ale hlavně za Oscara) a o tom, že náplní práce Ani Geislerové je vysedávání v kavárnách(že byc změnila vysněnou profesi???).

Mějte se pěkně v teple a nezapomeňte hlasovat, zda tu chcete číst tyto výplody mé šedé kůry anebo radši koukat na obrázky mé vnější schránky.
Zoris

PS: La photo est d'Ashuleii (až se mi do rukou resp. do notebooku dostane víc fotek z téhle "lucernové" kolekce, určitě vám je nebudu tajit:))

úterý 9. března 2010

Quotidiennement

Všichni máme nějakého favorita, co týče přípravků pro pleť, které každý den používáme a nedokážeme se bez nich obejít. Ani já nejsem výjimkou.
Podívejte:


Absolutní závislostí je pro mne Zázračný kelímek od Oriflamu. Doma jich mám hned několik. Asi si říkáte: "Páni, ta je fakt blázen, že si ho kupuje takhle do zásoby." Ale realita je trochu jiná. Jeden jsem si koupila, druhý byl v akci, třetí jsem dostala k narozeninám. A poslední zlatý, to je extra lahůdka k Vánocům - voní jako Caramel Machiatto. Mňam! A navíc hojí jakékoli suché místo na těle, ale já ho používám hlavně na rty.

Druhou nezbytností je dvoufázový odličovač Ives Rocher. Má suchá a citlivá víčka nesnesou nic, kde není olej.

Třetím pomocníkem pro mou suchou pleť je krém Winter Solutions od Avonu. V tomhle nekončícím studeným období potřebuju hutnější texturu. Zároveň ale nesnáším, když je pleť celá zamaštěná. Winter Solutions je výživný, ale zároveň lehký a rychle se vstřebává.

Tělové máslo značky Claire's s vanilkovou vůní je tu spíš pro ilustraci. Je malinké a šetřím si ho. Nejraději používám olivový krém s mikročástečkami od Planet Spa Avon.
Zkrátka jsem taková "trochutreska", která potřebuje vyživovat, vyživovat a zase vyživovat.

A poslední obrázek zachycuje hrneček na čištění zubů, který mám od dětství a jestli se ho nechytí plíseň nebo něco podobného, budu ho mít snad až do smrti!

A jaký výrobek je pro vás nej a nedokážete si bez něj představit svůj den?

pondělí 8. března 2010

Chez moi

Pondělí už více než půl roku pro mě znamená osm hodin strávených v nepohodlné školní lavici. Také přichod domů, padnutí k notebooku s hrnkem kafe, čaje nebo jiné poživatiny. A pak také podivení se nad tím, že to odpoledne tak rychle uteklo a já ani v nejmenším nestihla: naučit se na test z fyziky nebo biologie(vzhledem k úternímu rozvrhu), udělat úkoly, uklidit si...zkrátka samé takové ty podřadné věci, které moje osoba považuje za ztrátu času, ale které stejně udělá z nedostatku nekázně :) Závidím všem lajdákům :)



Dneska tomu nebylo jinak. Hodím batoh do koutku a krátký okamžik mrknu na pestrobarevnou Marylin. Bože, je dokonalá! Zaleji rostlinu a kouknu na hodiny vedle ní. Tolik? To abych začala kouzlit v kuchyni. Chopím se prehistorického podpalovače a rožehnu nášeho stařečka sporáčka.

...
střih

Když se řekne ložnice, kromě postele si také vybavím naši sbírku porcelánu, dřevěný nábytek, knihovnu a tmavě oranžové doplňky. A obrázek Notre-Dame z první návštěvy Paříže.

Náš byt určitě není podle posledních módních trendů. Moje kamarádka ho ostatně pojemnovala jako "roztomilé retro". Přestože vím, že až budu mít možnost vybavit si své bydlení podle sebe, budu chtít mnohem modernější, vzdušnější materiály a barvy.
Na druhou stranu tu bydlím od narození a zkrátka není možné neoblíbit si mnohá ze zákoutí místa, kde se toho tolik událo.
Pár náhodných pohledů vidíte dnes a v budoucnu jich určitě uvidíte mnohem víc.

Mějte se krásně a já jdu potit lilka :)
Ratatouille připravující Zoris

PS: ještě jsem chtěla poděkovat za návštevnost, která je stále vyšší a vyšší a o které jsem si na blog.cz mohla nechat jen zdát pudrově růžové sny. Psát sem a pro vás mě moc baví a když se vám to navíc líbí, je to vážně sladká třešnička na dortu:)

neděle 7. března 2010

Une petite fille

Na křídlech vzpomínek cestuje do minulosti, vzpomíná, zapomíná, nachází, zastavuje se, směje se, trochu se zlobí...je ohromená, je v transu... zpívá, mluví, mlčí, hledí, objímá, líbá, trochu pláče, zmenšuje se, ale roste, sedí, stojí, tančí...sní o světě za zrcadlem, sní o světě za tou  tváří, bílým plátnem... vzít štětec a barvy... namalovat život...zafixovat neviditelnou bariérou...kráčet, stoupat, běžet k Eiffelovu vrcholu...
vítr ve vlasech, plachtách, schránka plná duše, citů, obav, přání, nadějí, touhy předat psaní a dar...
moře dálek...loď a převozník...budoucnost tajemství...hledání pokladu...víla beze slov putuje pouští...oáza bytostí...tisíce správných směrů překážky vichřice, znetvořená tvář bouře přítel...čisto, bílo...
Tvář zrcadlo...duše hrací skříňka...
dvanáct měcíců, dvanáct skříněk, melodií s léčivou sílou...
Díky únoru, listopadu, červnu, prosinci, lednu, sprnu, dubnu, říjnu, červenci, září, květnu, březnu ví, tedy je..

sobota 6. března 2010

Bigger, better ???

Jak sem minule psala, návštěva h&m mi přinesla krásné sáčko. A také spoustu inspirace, co se týče džínové módy. Doma mi bylo řečeno, že mám miliony džín, které nenosím. No, miliony to rozhodně nejsou, ale našla jsem dva kousky, které pomocí ohrnutí a zapošití těm "hámemkovým" dost podobají, nemyslíte?

numéro un

numéro deux
více fotek v celém článku :)

pátek 5. března 2010

"Ty bys mohla bejt kabinková modelka!"

Včerejšek s Ašu Kešu byl absolutně skvělej, nejlepší! Kafe a něco k zakousnutí v Kávovým nebi, focení s kabelkou Rykiel a Eiffelkovým svetrem. Další zastávka v noblesním Myšákovi a pak poněkud delší zastávka v H&M:
"Konečně budeme mít společnou fotku, protože jsem v tom zrcadle taky vidět."

Obrázky snad ani nepotřebují komentář. Nejradši bych si všechno odnesla. Ale to by byla moc velká pohádka, takže se mi podařilo přimět mamíska k vojenskému sáčku, ze kterého mám takovou radost, že bych skákala až do stropu.
A co říkáte na boy džíny na prvních fotkách? Myslím, že po upnutých letech ve skinny jeans by to mohl být celkem oddech, n'est pas?
A o úžasných pruhovaných šatech, které mi připoměly dětství na Kanárech ani nemluvě :)