neděle 21. února 2010

Une pièce, un film = une vie

Avant trois ans... ils doivent être ici. Je les franchement adore. Tout ces photos sont oeuvres de Ashuleii.
Nemám žádné extra nové fotky, sním o tom mít zrcadlkovku nebo Ašu Kešu téměř vždy u sebe. Mám potřebu strašně jásat nad dnešní návštěvností, jakou jsem snad nikdy za svoje tříleté blogové(když počítám i blog.cz) působení neměla. Mám potřebu psát, i když je mi jasné, že většina z vás je zvědavá spíš na fotodokumentaci...

Říká se, že život není film, natož pohádka. Vytvořila jsem si ale takovou teorii založenou na "obrácenosti", takže se ze života může stát stále se opakující film s dobrým začátkem. Většina lidí bere rozchod jako konec. Smutný konec, který si nikdy nikdo nepřeje. Ale spousta filmů přece začíná koncem. Teď mě zrovna napadá Pravá blondýnka. Na začátku se s naší Elle rozešel její (zdánlivě) osudový přítel. Byl to konec. Konec čeho? Filmu? Rozhodně ne. Po počáteční depresi, kterou Elle strávila ve své posteli a přiživovala ji čokoládovými pralinkami a romantickými filmy s Bradem Pittem, se vzchopila, začala něco dělat....pak už všichni víte, dostala se na Harvard a nakonec si ji našel muž mnohem lepší, hezčí a hodnější než byl ten, řekněme to narovinu a ukažme si na něj ... idiot.

Když si nyní za slovo film dosadíte slovo život, jednoduchou cestou dojdete k tomu, jak se věci mají a jak brát některé skutečnosti. Nevadí, že už třeba i pár let nemáte přítele....film(=život) prostě nějaký prostředek, místo pro zvraty, mít musí.

Proč o tom vlastně píšu? Pořád na mě doléhá zážitek z plesu. V nejlepším jsem musela odejít a vážně jsem si připadala jako uprostřed filmu, kdy v romantické chvíli dojde k nečekanému zvratu, který hlavní hrdince něco znemožní. Jenže minuty plynou dál, přicházejí nové scény a zvraty, vysvětlení, nečekaná setkání....a dále a dále a dále... A já už teď vím, že pokračování bude v pátek ...

Shakespeare říkal, že všichni jsme herci a svět je jedno velké divadlo. A já s ním souhlasím. Jeden předlouhý film, který končí dobře? Nebo špatně? Záleží na úhlu pohledu. Záleží, zda jste optimisté nebo pesimisté. Já (i přes všechny špatné zkušenosti, které mě během zatím celkem krátkého pobytu na zeměkouli potkaly) jsem to první, bohudík :)

triko Mango, džíny Vero Moda, kytara a čepka by Karolí

7 komentářů:

  1. Fotodokumentace fajn, ale slůvka a slovíčka budou vždycky to hlavní. Chtěla jsem ti okomentovat už předchozí článek, ale když už je tu nový a ještě ke všemu s čerstvými informacemi, hned píšu sem :).
    Myslím, že na plese ses rozhodla správně, kamarádku je potřeba podržet a jak vidno, není všem dnům konec ;). Doufám, že v pátek to dopadne podle tvých představ a plesové "odříkání" bude vynahrazeno. Držim pěsti ;)

    OdpovědětVymazat
  2. mam velkou radost, ze pribeh z plesu bude mit pokracovani...a preji aby bylo krasne, mile, pevne, dlouhe, obsahove plne a naplnujici:o). Moc se tesim az budes vypravet...
    Fotky mas krasne, opravdu se mi moc libi, ale slova a sluvka jak uz psala "zeleninka" budou, alespon pro nas, mit vzdycky vetsi napln a vyznam:o) krasne pondeli

    OdpovědětVymazat
  3. uvidíme se! budu od příštího pondělka asi až do soboty v Praze, tak přijedeš někdy nějak, viďžeže? kdybys třeba jeden den i nemusela do školy, zamluvila bych aťas, ty by sis dotáhla všelijaký nový oblečky a boty a doplňky a cojávim, třeba žirafu, a něco bysme spáchaly:)

    OdpovědětVymazat
  4. jůů moc hezký optimistický článek:)
    doufám že to páteční pokračování skončí dobře.

    OdpovědětVymazat
  5. Když se na gymplu zhroutila moje láska, málem se mi zhroutil svět.Asi jsem pro něj nebyla dost dobrá, ale uplynul nějaký ten rok, jsem prvním rokem na právech a potkávám stále lepší a lepší kluky a vidím, že to on vlastně nebyl dobrý pro mě. Chápu tě a souhlasím s tebou:)Naše role se pořád mění a to je právě to!:)

    OdpovědětVymazat
  6. Musím uznat,že se mi díky tvému článku vylepšila nálada. Až budu zase smutná tak si vzpomenu na tvů článek a bude hned líp. :)

    OdpovědětVymazat