neděle 28. února 2010

La robe pour le bal du bac

Moje oblíbenkyně Kate před šesti lety v róbě Atelier Versace. Každý kousek krajkového vyšívání je ruční práce. Ach!
Ve škole pořád řešíme maturitní ples. Je to sice brzo, ale davovému šílenství se člověk nevyhne. Tak jsem začala přemýšlet, jak a kde sehnat plesové šaty, které by se mi líbily.V ten samý den mi po měsíci opět přišel Instyle(mimochodem s meruňkovomandlovým balzámem od BodyBasic měla jsem už jablkovoumelounový a řeknu vám, že je skoro nespotřebovatelný!:-) ), jehož hlavní náplní jsou právě večerní róby různých celebrit. A mě naprosto Kateiny, protože jsou velmi rafinované - jednoduché, ale i sexy. Zároveň je mi ale jasné, že Versace nebo Dior, to je pro mě hudba budoucnosti (a ne té v lednu roku 2011).

Hledala jsem na různých internetových stránkách. Převážná část modelů se mi absolutně nelíbila. Žádná nápaditost a pokus o odlišení se. Miliony podobných šatů pouze v jiných barvách. Pak jsem narazila na troje a seřadila je podle toho, které se mi líbí nejvíc:

Asi je vám jasné, že tíhnu ke světlým barvám a "vílím" střihům :) Myslím že to ke mě sedí, i když jsem přemýšlela i o červených nebo zelených.

Kde jste sháněly šaty na maturitní ples vy? Přívítám jakékoli informace a postřehy, protože nemám absolutně žádné.

A ještě jednou Kat(i)e v té zlatavé nádheře:)

sobota 27. února 2010

Thank God I'am woman...


Armáda krásy své šik vojandy vyslala i do Kolína. Neváhala jsem a plně využila možnost získat za starou rtěnku extra novinku od Avonu. Vybrala jsem si odstín Nude. Ne že bych se cítila "nude", ale tenhle přirozený světlejší odstín mi zkrátka sedí nejlíp.
Zabrousila jsem do Orsaye, protože jsem chtěla vybrat náušnice pro kamarádku. Bohužel už tam nebyly. Co mě však dostalo(a už nechytlo) vidíte na druhé a zejména první fotce. Eiffelovky do sbírky + úžasné botičky jsem tam nemohla nechat. Kuličky jako z porcelánu jsem zase dlouho sháněla k stejnému náramku. A maminka si zase vybrala prstýnky na třetí fotce(a taky sukni:)

středa 24. února 2010

Mango again


Včera mi přišel minikatalog Mango z přehlídky pro letošní jaro a léto. Musím říct, že to mě až tolik nezaujalo. Převažuje khaki barva a přijde mi to celé takové mdlé. Hezčí mi přijde džínová kolekce kombinovaná s květinovým vzorem. Všechno modely si můžete prohlédnout na http://www.mango.com/


Není v mých silách psát každý den. Kromě testů a úkolů(kterých je nepočítaně) se v poslední době kupí různé plesy a oslavy. No a já jsem člověk, který po takových akcích musí intenzivně relaxovat. Jednoduše řečeno, jsem pomalá jak želva a spím ráda, jak medvěd:) Takže tak.
Zítra máme na semináři z angličtiny módní přehlídku(právě bereme fashion okruh). Vsadím se, že jsem jediná, která si rozmýšlí, co si vezme a počítá s více variantami a převlékáním. Uvidíme, jak to nakonec dopadne :)

pondělí 22. února 2010

Mon PULL

Závidím lidem, kteří ulovili alespoň několik kusů Rykiel pour Hm. Já jsem dneska, tři dny po uvedení kolekce, poslala mamču pro brož Mon pull. Naneštěstí ji už neměli. Anebo naštěstí? Protože moje drahá maminka mi přinesla tuto úpletovou kabelku, kde jsou brože(našívací) hned tři!  Přemýšlím, že je z tašitičky vypreparuji a našiji si je(spolu s blýskavýma kamínkama) na černej svetr - takový handmade Rykiel to bude:-)
Jo a navíc jsem dostala i moc krásnou papírovou tašku, kterou by asi k jedné malé broži nedali.
Co na to říkáte? Mám ušetřit kabelku anebo si vytvořit PULL???

neděle 21. února 2010

Une pièce, un film = une vie

Avant trois ans... ils doivent être ici. Je les franchement adore. Tout ces photos sont oeuvres de Ashuleii.
Nemám žádné extra nové fotky, sním o tom mít zrcadlkovku nebo Ašu Kešu téměř vždy u sebe. Mám potřebu strašně jásat nad dnešní návštěvností, jakou jsem snad nikdy za svoje tříleté blogové(když počítám i blog.cz) působení neměla. Mám potřebu psát, i když je mi jasné, že většina z vás je zvědavá spíš na fotodokumentaci...

Říká se, že život není film, natož pohádka. Vytvořila jsem si ale takovou teorii založenou na "obrácenosti", takže se ze života může stát stále se opakující film s dobrým začátkem. Většina lidí bere rozchod jako konec. Smutný konec, který si nikdy nikdo nepřeje. Ale spousta filmů přece začíná koncem. Teď mě zrovna napadá Pravá blondýnka. Na začátku se s naší Elle rozešel její (zdánlivě) osudový přítel. Byl to konec. Konec čeho? Filmu? Rozhodně ne. Po počáteční depresi, kterou Elle strávila ve své posteli a přiživovala ji čokoládovými pralinkami a romantickými filmy s Bradem Pittem, se vzchopila, začala něco dělat....pak už všichni víte, dostala se na Harvard a nakonec si ji našel muž mnohem lepší, hezčí a hodnější než byl ten, řekněme to narovinu a ukažme si na něj ... idiot.

Když si nyní za slovo film dosadíte slovo život, jednoduchou cestou dojdete k tomu, jak se věci mají a jak brát některé skutečnosti. Nevadí, že už třeba i pár let nemáte přítele....film(=život) prostě nějaký prostředek, místo pro zvraty, mít musí.

Proč o tom vlastně píšu? Pořád na mě doléhá zážitek z plesu. V nejlepším jsem musela odejít a vážně jsem si připadala jako uprostřed filmu, kdy v romantické chvíli dojde k nečekanému zvratu, který hlavní hrdince něco znemožní. Jenže minuty plynou dál, přicházejí nové scény a zvraty, vysvětlení, nečekaná setkání....a dále a dále a dále... A já už teď vím, že pokračování bude v pátek ...

Shakespeare říkal, že všichni jsme herci a svět je jedno velké divadlo. A já s ním souhlasím. Jeden předlouhý film, který končí dobře? Nebo špatně? Záleží na úhlu pohledu. Záleží, zda jste optimisté nebo pesimisté. Já (i přes všechny špatné zkušenosti, které mě během zatím celkem krátkého pobytu na zeměkouli potkaly) jsem to první, bohudík :)

triko Mango, džíny Vero Moda, kytara a čepka by Karolí

sobota 20. února 2010

Le bal le meilleur

Na ples se vždycky začínám chystat buď moc brzo nebo moc pozdě, přičemž druhá varianta převládá. Včera jsem to ale odhadla úlplně přesně. Dokonce jsem se stihla podívat na Imaginárium doktora Parnasse. Kvůli smrti Heatha musel být příběh pozměněn a myslím si, že to filmu malinko uškodilo. Jinak ovšem nemám co vytknout, moc příjemně mě překvapila nevšedně krásná zrzka Lili Cole a Heath byl opět úžasný. Tak jsem opět přemýšlela nad tím, jak nespravedlivý osud ho potkal...
A nebyl to jenom Heath, který mě včera dojal. Maturitní ples oktávy, lidí, které vídám už sedm let, s mnoha z nich se znám a prožili jsme fajn chvíle.
Celkově to byl tenhle rok nejlepší ples. Outfit se moc líbil a dokonce jsem po nějakém čase opět pokecala, popila a zatančila se slibně vypadajícím "zatímnevímkamsevyvíjejícím" :-) Ke konci jsem se bohužel nachomýtla ke staré známé, která přes záplavu slz kvůli jednomu nevydařenému vztahu neviděla na krok. Zahrála jsem si na utěšitelku a na doprovod domů(protože už se tam asi hodinu pro mě nic nedělo), když mě v šatně zase vzal za ruku a chtěl, abych šla nahoru tančit. A já, vždycky tak hodná a solidární(proč?), jsem musela odmítnout, protože nerada nechávám někoho ve štychu....

A tak popelka zmizela a ani střevíček princovi nenechala...
Doma pak litovala, protože tenhle rok to byla poslední příležitost pro plesání. Ale pak se podívala do zrcadla, zvedla hlavu, narovnala se.... a usmála se :)

A v nové Marie Claire jsem si opět potrvdila dobrou volbu koupených šatek - pudrové barvy, volánky, krajky. Styl à la Marie Antoinetta je a celé jaro bude.

středa 17. února 2010

Les catalogues(et le fichu:)

Ráda nosím různé šály, ale šátkům zrovna neholduji. Proto mi trvalo celkem dlouho, než jsem pro tenhle skvost pořízený za úžasnou cenu v úžasném obchodě našla uplatnění. Nakonec se mi to ale povedlo. Ostatně v tomto článku na poslední fotce se můžete podívat. Bohužel však nevynikne ten krásný vzor, proto jsem si šátek vyfotila samotný.... Je tam má nejmilovanější slečna Eiffelová :) a další pařížské památky jako je Notre Dame, l'Arc de Triomphe, Invalidovna, Opera, Montmartre ...

Před chvílí jsem přišla ze školy , ve schránce jsem našla katalog Otto - jeden z mnoha, které nám chodí. Dříve jsme z Otta, Quelle a Neckermannu celkem objednávali, ale poslední dobou(asi tak 5 let) mi přijde, že oblečení z nich má mnohem menší kvalitu a také se mi mnohokrát stalo, že mi něco nesedělo nebo to vypadalo jinak než na obrázku. Co úplně nesnáším jsou katalogy typu Magnet, od kterých nám chodí snad dva kusy v měsíci, vždycky je tam to samé - navíc ve stylu, kterým by pohrdala snad i moje babička. Zkrátka, škoda papíru:)
Proto dávám přednost kamenným obchodům, kde si vše vyzkouším, neplatím poštovné a navíc to mám hned v rukou !

(Ale nebyla bych to já, aby se mi něco nelíbilo. Džíny úplně napravo i úplně nalevo mě vážně zaujaly. Jenže jsem zvyklá na úzké a v kterýchkoli širokých si připadám divně. Ale asi jde spíš o zvyk. Máte to taky tak?)

A vy? Dáváte také přednost pochůzkám po krámech před "domácím listováním"?

úterý 16. února 2010

Une carotte

Někde jsem četla, že mrkev zlepšuje náladu. A musím říct, že náladu mám poslední dobou dobrou, takže mi věřte. Přináším vám tedy dva recepty s tímhle oranžovým zázrakem. Vyzkoušené, trendy a vééélmi chutné :)

Mrkvová polévka (pro jednoho)
Mrkev (150 g) a kousek celeru očistíme a nakrájíme na kostičky. Půl cibule nakrájíme nadrobno a zlehka ji osmahneme na 10 g másla a kapce oleje. Když cibuke zesklovatí, přidáme 1 malý brambor, mrkev a celer. Přibližně 10 minut vše pod pokličkou podusíme na mírném ohni. Potom přidáme 250 ml teplého vývaru, přivedeme k varu a vaříme ještě přibližně 10 minut. Pak rozmixujeme na hladké pyré, osolíme a opepříme. Nakrájíme kousek šalotky, pažitky, pórku(zkrátka co je po ruce:) a ozdobíme :)

Korejské RÖSTI
Najemno nakrájíme 1 cibuli. 125 g mrkve a 125 g celeru oloupeme a nastrouháme je na středně hrubém struhadle. V misce rozmícháme vejce s jednou lžící kukuřičného škrobu(nebo kukuřičné hladké mouky). Poté přidáme cibuli a nastrouhanou mrkev a celer. Osolíme a opepříme. Ve velké pánvi rozpálíme olivový olej(ale ne příliš, jinak budou RÖSTI zvenku spálené a uvnitř nedopečené). Na lžíci nabereme těsto a jemně z něj lžící  vytvarujeme placku. 2-3 minuty ji opékáme z jedné strany, dokud nezezlátne, potom otočíme a z druhé strany smažíme ještě 2 minuty.
Tyhle skvělé placky jsme si s maminkou daly jako přílohu k pečenému lososu a bylo to jedna báseň :)

Tak to vyzkoušejte a budete mít pusu "od ucha k uchu" :))) comme moi...

pondělí 15. února 2010

Le jour onirique

Vše se točí kolem Francie...
  • přijel můj nejlepší kamarád, který studuje ve Francii už třetím rokem. Jsem šťastná, že jsme si dnes na kávě strašně krásně popovídali, že mi řekl, co mi už dlouho žádný příslušník opačného pohlaví neřekl a zkrátka že znám tak skvělého člověka jako je on...
  • dostala jsem výbornou ze slohovky - odborný popis Eiffelovy věže
  • odprezentovala jsem na semináři z francouzštiny "La vie culturelle en France"
  • a celý den měla na sobě svetřík s Eiffelovkou, který se na první pohled stal mým nejoblíbenějším kouskem (a navíc byl i hodněkrát pochválen, což u nás není častým pravidlem)
Tak bych dnešní den zakončila pohledem na moc pěkné a povedené kousky s motivy, které s dneškem neuvěřitelně ladí.


tous les choses offre Topshop

neděle 14. února 2010

Pohled laňky, porcelánová pleť, záplava ryšavých vlasů...



ladné pohyby
úžasný styl
a milující muž
Kdybych mohla být jeden den někým jiným, byla by to Daisy z filmu Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Ano, na ten jsem se ještě o prázdninách stihla podívat. A bez titulek, takže můžu hrdě hlásit, že jsem si dvě a třičtvrtě hodiny procvičovala angličtinu. Přestože bych některé scény vynechala, aby film nebyl tak dlouhý, líbil se mi. Moc. Skvělí herci, kostýmy, atmosféra a příběh inspirovaný Fitzgeraldovou povídkou(mám chuť si ji přečíst) - ještě, že jsem si ho po těch dvou letech, co ho mám v počítači, pustila.
Moc děkuji za komentáře k šatům. Fakt se v nich cítím skvěle a to že se Vám líbí je sladká třešnička na dortu.
Tak přeji všem krásný zbytek dnešního večera(třeba u Deseti důvodů....s milovaným Heathem) a těm nezadaným(comme moi) přeji, ať toho příštího Valentýna(a všechny ostatní dny) konečně oslavíme s naší polovičkou, která(ještě pořád v to doufám) na nás někde čeká...

sobota 13. února 2010

Finalement!

Donc mes amies(et amis?:)),
tak jsem se opět vydala do Prahy. Coffee Heaven mi poslalo smsku o Valentýnském speciálu 1 + 1 káva zdarma. Mamka má dneska narozky, tak jsme si řekly, že si uděláme pěkný odpoledne. Jsem dneska hrozně šťastná, protože jsem stihla udělat referát na francouzštinu, doma jsme si udělali suprovýho lososa s takovejma celerovomrkvovejma smaženejma placičkama, v Zaře jsem si vyzkoušela hafo šatů a všechny se mi líbily a v Coffee Heaven jsme využily tu akci...a...navíc tam byl ten pěknej barista(co mi minule dal desetiprocentní slevu i když jsem si zapomněla kartičku:))

první černé tolik neseděly, druhé černé(na dvou fotkách) se mi moc líbily zezadu, zepředu moc velký výstřih

tyhle šatky jsou letní a úplně boží, protože to je overal :) doufám, že tam na mě chvíli počkaj
vezla jsem si s sebou i sukni z Manga, kdybych k ní našla nějakou halenku a overal posloužil i takto(ale byl to nápad mamky!)
provětrala jsem si svetřík Eiffelku
A tyhly šatky i lodičky jsem si nakonec odnesla(a bolerko, které se "motalo" kolem všech šatů, protože za tři stovky jsem ho tam nemohla nechat!)

Vím, že někteří z vás mi psali, že nemám mít krátké sukně a někteří si myslíte, že bych měla mít jinou barvu šatů. Ale... za prvé žádné krátké společenské šaty nemám a s tvarem svých nohou jsem spokojená :) za druhé jsem se do téhle pudrové růžové zamilovala a ať jsem bledule, nějaké jsem si zkrátka přála a za třetí tmavých šatů mám hodně a světlé žádné. Takže tak :) Ale za názory děkuju, vždyť jsem o ně sama žádala!

A ještě musím poděkovat za kometáře k šatům handmade. Určitě je s mamkou nějak společně došijeme a určitě je také budu nosit. Historie této látky je dlouhá, maminka s nich měla plesové šaty, které pak nějak byly rozpárány a přešity a vídíte, za třicet let jsem tu já, móda se neustále vrací a můžu je(nebo jejich části pouze jinak sešité) nosit!

pátek 12. února 2010

Mise šaty pokračuje...

... tentokrát ve stylu DIY. Je to velmi rychle sešpendlené, v pasu chci černou úzkou stuhu, zatím jsem použila tento pásek. Můj názor je ten, že to není až tak špatné. Ale potřebuji objektivní názor. Lze v tom vyjít mezi lidi???

Prosím, napište co nejdřív! Závisí na tom, jestli se zítra znovu vydám do Prahy anebo budeme s maminkou doma šít :-)
Merci beacoup, votre Zoris

čtvrtek 11. února 2010

Monsieur Mucha, je suis désolée! :)

Promiňte mi, pane Mucho, Topshop, Hm a Café Louvre nám překazilo navštívit vaši expozici hnedle vedle Salvatora Dalího. Naštěstí je stálá, takže se nebojte, příště už si vás ujít nenechám. :)

V Praze bylo blaze, ale rozhodování bylo těžké. Jela jsem pro nějaké společenské šaty a nakonec jsem si odnesla překrásný svetřík s Eiffelkou a široké kalhoty(po strašně dlouhé době nemám úzké!). Bohužel mě ale hryže svědomí, že jsem si nevzala první růžové šatky z Topshopu. Co na ně říkáte???


Ve francouzské palačinkárně byly zabijačkové hody a palačinky se nesmažily. Bah... Tak jsme přesídlily do Café Louvre, kde byla atmosféra velmi francouzská, velmi příjemná a samozřejmě příjemný byl i losos s citronovým pepřem, malinovou omáčkou a pažitkovými brambory :)

Takže mám tak trochu smíšené pocity. To, pro co jsem jela nemám, mé krásné šaty v Zaře už neměli a ty první růžové se mojí mamce nelíbily až tolik, takže jsem tak trochu dala na její názor...a teď mě to mrzí... asi...jsem nerozhodná. Poraďte!
(a taky se omlouvám se kvalitu fotek, vše je foceno mobilem, protože si chytrá Zoris s sebou vezla foťák s vybitou baterkou:-( )